eKronika

Zápis přidán: 1. 3. 2009 19:24

V počtu sedmnácti osob jsme se sešli na výpravu k Čížkovým kamenům. Všichni vypadali již od počátku spokojeně, nejspíš kvůli pozdějšímu odjezdu (sraz byl až v 9:20, myslím že to je zatím rekord...)

První pozdvižení zajistil ještě na nádraží ve Skalici Míša Junek, jenž na nádraží přišel PĚŠKY, sice o necelých 5 minut později ale přišel...

Cesta ubíhala až překvapivě klidně, Míša Junek nám ve vlaku skoro usnul (za jeho únavu mohla výprava z Malé Skalice na nádraží).

Konečně jsme se ocitli pod Čížkovými kameny (když píšu pod myslím to doslovně, nahoru k samotným kamenům nám zbývala ještě pořádná štreka). Cesta se táhla kolem dokola kopce, stoupala strmě vzhůru a byla nesmírně dlouhá (alespoň tak nám to připadalo), únavu ještě zesilovala vrstva sněhu. Sníh nám vůbec celou cestu jen komplikoval život. Blíže k poledni se jemně zvedla teplota a sníh na stromech počal roztávat, naše cesta připomínala pochod v dešti...

Zcela vyčerpáni jsme dorazili k Čížkovým kamenům, více než šutry nás ale zajímala svačina, kterou jsme se rozhodli konzumovat nehledě na vodu padající ze stromů...S plným žaludkem se jde hnedle lépe, dobrou náladu ještě umocňovala krásná příroda okolo nás...Náležitě jsme se vyběhali při eskymácké honičce a proto jsme uvítali v dáli se jevící Velké Svatoňovice, cíl naší cesty...Vlčata vidíce hmatatelný cíl nabrala druhý dech a odměnou jim byl dlouhý odpočinek na nádraží, ukončený až příjezdem rychlíku, jenž nás odvezl domů...

A kdo tam všechno byl??

Davy

Špáťa

Milan

Tyčka

Kominík

Větef

Míša J.

bratři Karvaiové

bratři Kollárové

Ráďa R.

Kuba B.

Štefan

Štěpán

Tadeáš

Kája

===Sepsal Špáťa===