eKronika

Zápis přidán: 10. 12. 2007 15:25

2.rádcovský kurz v České Skalici

V pátek,16.11. jsme se kolem 18 hodiny začli postupně scházet ve vile Čerych, kde se měl druhý rádcák konat. Po příchodu a odložení věcí jsme se postupně shromáždili ve velkém sále, kde Kari zahájil zapálením svíčky druhý rádcovský kurz.

Promítali jsme si prezentace našich kluboven,až se z toho zhaslo. Do tmy vkročila duch Míša a po ní prošlo kolem dalších osm duchů. Míša nám zdělila,že musíme najít všechny duchy,kteří nám dají, nějaké indície,jimiž byly písmenka,z nichž jsme měli složit heslo.Bez hesla by se nerozsvítilo a nedostali bychom VEČEŘI!Chtivi večeře jsme vyběhli ven a začli po skupinách honit duchy, a zjišťovat, jestli to nejsou náhodou ti, které potřebujeme. Podle křiku jsme věděli, že se tam nachází Oraf, z Ukrajinského přízvuku nám bylo jasné,že tam lítá Špáťa, ledovým klidem obcházela vilu Šmoulinka a s deseti malými kytičkami poletovala zahradou Banán. Když už jsme byli u toho správného zjevu, stejně se snažil buď o útěk,nebo nám to všelijak stěžoval. Orafovi jsme museli zazpívat písničku, Špáťa byla náruživější a k písnička si přála ještě kotrmelcovala ve sněhu.Martin je vášnivý matematikář, tak jsme počítali...nakonec jsme to heslo přece jenom dali dohromady a šlo se na večeři!

Když už všichni hlad zahnali, sešli jsme se opět u dataprojektoru a dopromítli zbytek prezentací. Den se zakončil večerkou a mělo se jít spát.

Ráno byl budíček v 7 hodin a po něm následovala rozcvička,o dost méně krutá než ty provozované v Jaroměři. Některé rozhýbala, někoho naopak ještě víc dodělala. Podle živosti jsme se dostavili na snídani. Po snídani se střídali bloky přednášek s hrami venku.

Čas dovršil asi 9 hodin a my se vydali na naší klubovnu. Cestou jsme počítali kamenné prsty, kočičí hlavy, písmenka S a lidi s brýlemi. V areálu klubovny jsme si zahráli pár zajímavých her. V klubovnách byly připraveny rukodělky, jako byly např.: pletení turbánku a kulatého náramku, skládání origamů, odrátkovávání kamínku a vyrábění lapačů snů. I s povedenými výrobky jsme se před 12 odebrali zpět do vily na oběd, který činilo zřejmě jídlo (nechtějte po mě vědět co, já už si to vážně nepamatuju !!! ).

Polední klid nás opět vzdělával, ale teď divadelně. Družiny se rozmístili různě po vile a pokoušely se secvičit něco jako představení na téma, jež jsme si mohli vybrat z bobříků odvahy, samoty, mlčení a záchrany. My měli onu zmiňovanou záchranu. Vymyslet něco rozumného bylo velmi vyčerpávající...:-D, ale zvládli jsme to..a všichni! Přednášky s konzultacemi s rádci se opět střídali s venkovními hrami. Mezi ně byly zapojeny i hry na rozvíjení důvěry, byly i příjemným odreagováním před další přednáškou po níž následovala hra s šiframi. Některé šifry byly zašifrovány tak dobře, že jsme na ně ani nemohli přijít. Pan Ležovič se už zlobil , že budeme mít studenou večeři, ať jdeme jíst. Zanechali jsme šifrování a šli na kuře.

Kuře bylo dobrý, ale copak kuře ale bobříci!! Po večeři jsme měli čas zkusit si ještě scénku a dorozšifrovat zbytek šifer. Rádcové a spol provedli názornou ukázku bobříka zručnosti a potom jsme přišli na řadu my. Červení, modří, zelení i oranžoví. Představil se nám soubor Orafova malina a soubor uměleckých neumělců, aneb jak to být nemá. Kari nám promítl nějaké historické obrázky z historie historických skautů. Snažili se nás také hudebně vzdělat, a proto jsme dělali velbloudy a velbloudáře. Do toho se najednou ozvalo: ,,Hledejte muže s hvězdou “. Tento muž nám rozdal obálky a podal instrukce co a jak. Vydali jsme se k budce na náměstí. Čekání se zdálo Koníkovi i nám všem moc dlouhé a vzhledem k tomu, že se hrál fotbal, začali jsme zjišťovat skóre. Nakukovali jsme do okna. Asi se nám podařilo naštvat jednu paní, která na nás ošklivě koukla po tom, co jsme nechtěně zaťukali na okno.

Telefon konečně zazvonil a zadal další úkol a místo, kam se máme dostavit. Tímto způsobem nám bylo umožněno důvěrněji se seznámit s budkami ve Skalici, až na jednu vyjímku, kterou tvořil mobilní telefon na klubovně, který nás odvelel k Masňáku a povolil otevřít další obálku, jež nás dovedla do Rousína. Za polorozpadlým domem se na větvi houpali dva duchové jakožto oběšenci. Pomohli jsme jim zpátky na větev za což byli asi rádi, ale věšeli se ještě dvakrát. Když dorazili i zbývající skupiny společně jsme si zazpívali večerku a odebrali se do vily.

A byla druhá večeře a pyžamová párty..a šlo se spát. Teda jak kdo...což se poznalo ráno podle velké neživotnosti jak těch co nespali, tak i těch co spali trošku déle. Následovala jemná rozcvička, snídaně a velmi hodnotná přednáška o propagaci. Hodnocení rádcáku se ukázalo úspěšné. Pěknou tečkou za víkendem byl dobrý oběd s poděkováním hostitelům a nastalo méně příjemné loučení.

Plni zážitků a pěkných vzpomínek jsme se odebírali ku svým domovům a už tehdy jsme se nemohli dočkat posledního rádcáku.