eKronika

Zápis přidán: 24. 6. 2010 21:31

V sobotu 19.6. v 8:15 jsme se pomalu začali scházet na nádraží. Během žhavé o neúčasti některých členů diskuze jsme si málem nevšimli, že už je vlak tady. Ve Starkoči jsme přestoupili do vysoce moderní a bezpečné regionovy s rezavou střechou. Pak jsme se šourali tím ,,supervlakem“ až do Žďáru. Po vystoupení z vlaku následovalo stěžování si na změnu zastávky, která už není zavíratelná a vytápěná. Dali jsme si pokřik a vyrazili jsme směr vysoký a hodně vzdálený kopec. Když už jsme byli na dosah toho kopce, postavilo se nám do cesty prudké vstoupání po asfaltce, kde navíc jezdil sem a tam ,,pupkatej borec“ v passatovi. Konečně jsme vstoupání překonali a míjeli osadu Ostaš. Skoro na kolenou jsme Milana prosili, aby zastavil u občerstvení, ale to jsme netušili co pro nás chystá on. Když říkal že pro nás má posezení ve stínu jinde, mysleli jsme, že to jsou jen řeči. Brzo jsme ale poznali , že to tak není. Milan nás zavedl na skály, odkud jsme měli skvělý výhled. Také jsme si odskočili podívat se do sluje. Následovalo množství kilometrů polními cestami a lesy. Po cestě jsme narazili na Kočičí skály a poté jsme si zabloudili v Bludišti. Pak jsme pokračovali dál. Až jednou nám Milan řekl, že jsme skoro u toho a že tady je studánka, ať si nabereme vodu. No, nic moc luxusního to nebylo, ale pitná voda tam byla a to stačilo. Po pár krocích od studánky nás zastrašil pohled na houští, kterým měla pokračovat naše cesta, ještě k tomu do kopce. Konečně! Byli jsme na místě! Malinko jsme se rozhlídli a začali vařit oběd. Všichni už uvařeno a snědeno, no prostě leháro, jen já jsem čekal, až se mi začne vařit voda na polévku. Asi po půl hodině jsem byl taky najedený, takže jsme schovali batohy a šli se podívat po okolí. Skály jsme prolezli křížem krážem až ke spodnímu kempu. Pro mnohé byl při zpáteční cestě problém ,,sloní chobot“ (samozřejmě včetně mě). Za chvíli jsme byli opět na tábořišti a Milan s Radarem se rozhodli, že půjdou hledat studánku, která je blíž, než ta už zmiňovaná. Tak už nás hlídal jen Wjetef. Honza s Matyášem si zatím stavěli jehlan a já se slunil. Asi po dvou hodinách Milan s Radarem přišli a rozdělali oheň. Já jsem už radši začal vařit polívku, aby mi to potom moc netrvalo. Matyáš s Honzou dodělávali jehlan a Wjetef, Radar a Milan si stavěli ,,stan Dart“. Po večeři jsme si u ohně vyprávěli ,,příhody z natáčení“ a po strašidelných příhodách se šlo do hajan. Ráno jsme se nasnídali, dojedli zásoby, sbalili věci a vyrazili. Šli jsme zase dlouhé kilometry. (asi 6 km – poznámka vedoucího) Došli jsme do jakési vesnice (Dědov – poznámka vedoucího), z které vedl asi kilometrový táhlý prudký kopec. No samozřejmě, že jsme šli tamtudy. V polovině kopce jsme si dali pauzu. Radar chytnul jednu fotogenickou žábu. Šli jsme se podívat do Adršpasko-Teplických skal na vyhlídku. Odtamtud jsme šli na nádraží. Když jsme dorazili do Skalice, dali jsme si pokřik a šli jsme domů. Výpravy se zúčasnili: Wjetef, Radar, S. Milan, Honza, Matyáš a samozřejmě já. === Sepsal – Standa === PS: A přívalové deště, kvůli kterým se dva členové našeho oddílu nezúčastnili, se samozřejmě nedostavily .