eKronika

Zápis přidán: 2. 11. 2010 10:08

Den prvý.(29.10)

Jednoho krásného pátku 29. 10. 2010 ráno jsme se sešli jako obvykle na nádraží Českých drah ve Skalici ve složení Zdenda, Štefan, Maty, Honza, Boris, WjeteF, Milan, Pekárek, abychom odjeli na výpravu. Výprava už tak obvyklá nebyla, jelo se totiž do samotného města měst – matičky Prahy. Po několika hodinách cesty celá naše skupina vystoupila na Hlavním nádraží v Praze, kde na nás už čekal bratr Radar, který už jako skoro místní Pražák měl být naším celo-víkendovým průvodcem. Naše první kroky vedly za zdi nádraží do víru velkoměsta. Prohlédly jsme si Starou Prahu (Václavák, Staromák, Karlův Most a Malou Stranu). Následně jsme se odebrali do metra přes eskalátory (nadšení z jejich používání nás neopustilo do celého konce výpravy), potom na autobus MHD až do Leteckého vojenského muzea do Kbel. Tady jsme si prohlédli co všechno brázdilo či brázdí oblaka. Nutno říct, že některé vystavené exponáty by se daly spíše přirovnat k automatům pro sebevrahy, než k čemukoli jinému. Plni zážitků z této expozice jsme přejeli na stanici metra „Střížkov“ – jednu z nejhonosnějších stanic metra v Praze. To už se ale přiblížil podvečer a byl nejvyšší čas přemístili se na místo kde budeme nocovat. Tramvají jsme dojeli na zastávku „Vychovatelna“ odkud jsem se přesunuli do spíše úzké Rozšířené ulice, kde stál náš dům. Byla to jakási skautská vila. Ubytování pravda neoplývalo velikým luxusem, ale na naše poměry – dobrý. Pekárek s Milanem udělali báječnou večeři v podobě vitamínu T. Radar odjel k sobě na kolej, a my jsme zahráli několikrát velice oblíbenou hru Bang!. Někteří se vydali na krátkou procházku okolím. K pozdnímu večeru jsme se uložili ke spánku a probudili se druhého dne do krásného rána.

Den druhý. (30.10)

Ráno proběhla snídaně ve stylu co si uzmeš to máš, a potom jsme odjeli vstříc novým zážitkům MHDéčkem na stanici metra „Anděl“, kde už na nás čekal Radar, Paní Radarová (maminka), a Ája. V tomto složení jsme se odebrali k prvnímu bodu dnešního programu – návštěva největší modelové železnice v ČR. Vláčky to byly opravdu pěkné, krajina krásně zpracovaná, vše tam jezdilo, blikalo, svítilo a já nevím co ještě… Nakonec tohoto jsme shlédli kousek filmu natočeného z lega, který se promítal v místním dětském koutku. Poté jsme se vydali k velkému nadšení po svých vlastních nohách na Petřín zahradou Kinských. Na Petříně proběhla jedna důležitá věc – svačina. Potom tedy i výšlap po 299 schodech na rozhlednu, sešlap po 299 z rozhledny, a zrcadlové bludiště. Potom jsme prošli kolem Lorety na výstavu historie pražské MHD. Všimli jsme si, že reklamy jsou na tramvajích od té doby co tramvaje jezdí a není to výdobytek dnešní doby. A některých strojů co dříve jezdily po Praze by se člověk i bál. Následně jsme se opět pěškobusem přepravili Jelením příkopem na Pražský hrad. Po krátkých dohadech zda je „Venouš“ doma, jsme se podívali na střídání stráží. Dva tři kroky (možná víc), polétli jsme královskými zahradami, a byly jsme na Letné. Tady jsme se pokochali výhledem na Prahu a velikým kyvadlem, které zrovna nekyvadlovalo. Z Letné jsme přešli na výstaviště, jehož část loni vyhořela, a parkem Stromovkou za občasného vyhýbání se šíleným cyklistům, běžcům a bruslařům došli přes dva mosty až k řece Vltavě do Troji. Následovala pro někoho možná náročná cesta podél řeky do našeho přechodného domova. Cestou se nám do cesty postavily schody, na kterých si Michal při pokusu o výběh lehnul. Doma následovaly hody v podobě sekané s brambory, opět od pekařské dvojice PekMil. Zahrálo se pár bangů a šli jsme se nyní již všichni projít večerní Prahou. Michal si opět lehnul, teď ale na chodník. Při cestě zpět jsme navštívili večerku větnamského obchodníka. Když jsme se vrátili tak jsme zahráli opět několik Bangů a hru „Na sultána“. Jednoznačně nejlepší hláška je „papájovokokosový džus“ (kdo nezažil, nepochopí), kterou vyplodil Honza. Na závěr celého dne jsme šli spát.

Den třetí – poslední (31.10)

Ráno jsme se probudili do zamlžené Prahy. Posnídali, zabalili, uklidili, rozloučili se s domečkem, vyfotili a odešli na metro. Náš cíl bylo vojenské muzeum na Žižkově. Jelikož jsme dorazili dříve než měli otevřeno, vyškrábali jsme se do nemalého kopce, kde jsme se rozhlédli do Prahy a spatřili právě opravovanou sochu Jana Žižky, a teda taky posvačili. Čas pokročil do doby, kdy už bylo dole otevřeno, tak jsme sešli a vešli do vojenského muzea. Zde nám bylo ukázáno několik období vojenství a historií s ním spojenou v ČR (svého času v ČSR). Z muzea nás odvezl autobus na Ostrčilovo náměstí pod Vyšehradem, na který jsme samozřejmě vyšli vlastmonožmo. Nacházel sem tam hřbitov, na kterém jsou pochovány nejvýznamnější osobnosti Česka. Mimo jiné i Božena Němcová a zakladatel Českého skautingu A. B. Svojsík. Na jeho hrobě jsme zapálili svíčku. Ze hřbitova jsme prošli parkem, při kterém jsme potkali opět výhledy do prahy až na metro, kterým jsme dojeli na Hlavní nádraží. Tady se mnou někteří šli hledat pekárnu, která tam ale vůbec nebyla, ale alespoň jsme se prošli po nádraží a neseděli někde jak pecky. Radar s Ájou se s námi rozloučili a my odjeli vláčkem do naší rodné vísky – České Skalice. Doma na nádraží jsme zařvali pokřik a rozešli se do našich pravých domovů. Konec.

Zapsal: WjeteF