eKronika

Zápis přidán: 1. 10. 2011 19:02

Jako první „ponáborová“ a jako již téměř tradičně společná akce vlčat a světlušek byla letos vybrána Skautská pouť v Náchodě.

Náchodský 5. oddíl uspořádal (pořádají ji již od roku 1993) sobotní odpoledne plné her a aktivit pro skauty/tky i vlčata a světlušky, jejímž tématem se tentokráte stalo vděčné téma divokého západu. Úkolem bylo splnit zajímavé stanoviště (hod lasem, střela z luku, boj dvojic u kůlu či poznávání věcí souvisejících s Americkým kontinentem a podobně) a vydělat si tak zlato k nákupu pozemku pro stavbu svého ranče.

Tolik na úvod, teď ale pěkně popořádku. (jak se na takový zápis sluší a patří a již standardně začíná slovy následujícími) Sešli jsme se v sobotu 1. října v 12:15 na vlakovém nádraží v počtu 16 vlčat a 8 světlušek a to z řad nových členů i ostřílených mazáků. (Čili pěkně velké stádečko) Celou akci ač vymyslela sestra Markéta, měl na povel David, holky si hlídala Simona. K přepravě celé skupiny měli k ruce ještě dva zkušené honáky-junáky WjeteFa a RaDaRa. Cestu nám decentně zkomplikovali vtipné České dráhy, které nás hnaly ve Starkoči do autobusu – no co se dá dělat – my je varovali. :-) Po vykutálení se v Náchodě a překonání nížinaté Kamenice a vysokohorského výstupu na zámek jsme přišli ke skautské klubovně pod starým letním kinem. Zde se rozběhla zmíněná akce a každý si ji užíval dle svého gusta. Vlčata i světlušky se pustili do her, jiní bratři dohnali energetický deficit svačinou. (Prostě se najedli). Taktéž jsme se zvěčnili do náchodské kroniky.

Po předání diplomu se stvrzenkou na příslušný pozemek (prodalo se i Dead valley, výborné místo pro ranč), a pro tuto akci i typickém dešti bonbónů jsme se rozhodli táhnout svou kárku dál. Vyšli jsme se (v přiměřené tichosti) podívat na zvířata v blízké oboře a v lese si zahráli speciální schovávanou.

Potom jsme se zrychleným přesunem dopravili na vlakové (podotýkám, chtěli jsme opravdu vlakové) nádraží, kde jsme nastoupili do autobusu, a s drobnou zastávkou ve StarCity jsme zdárně dorazili vlakem do České Skalice na vlakové (ano slyšíte dobře) nádraží.

Zde jsme před šestou hodinou ukončili akci pokřikem, děti byly odvedeny svými rodiči (každý si našel své, nikomu nikdo nechyběl a ani na vedoucího žádné nezbylo).

První akce se novým i starším členům líbila i díky vydařenému počasí. Děti hned ze začátku poznaly, že skauti existují i v jiných městech. Na příští výpravě (tentokráte zřejmě se samostatnými oddíly) nazdar.