eKronika

Zápis přidán: 19. 11. 2011 11:57

Dne 18. listopadu před 18. hodinou se sešla vlčata v počtu 14 kusů a jejich milý obětavý a trpělivý vůdce Davy na klubovně. K ruce mu především v kuchyni a občas u programu byli S. Milan a RaDaR. A proč že se tu sešli? Aby si zahráli noční hru, vyzkoušeli svoji orientaci, paměť a nebojácnost. Krátce po zabydlení se v tělocvičně a prolití svých hrdel čajem vysvětlil David vlčákům hru.

Spočívala v tom, že v sadu pod Hvězdárnou jsou na stromech umístěná čísla, pod těmito stromy jsou lístečky s obrázky a úkolem každého bylo oběhnout postupně všechna čísla a ve výsledku seřadit obrázky podle čísel pod jakými byly umístěny. Čísla si mohli zaznamenávat, ale tužka musela zůstat ležet na startovním bodě, kam se taky s lístečky vraceli a kde si je schovávali do svých obálek.

(Jména vítězů budou doplněna)

Přesun na Hvězdárnu a zpátky se podařil více-méně bez svícení baterkami a občas i potichu. Celá hra proběhla bez problémů, noc, obrysy opadaných stromů a hustá mlha dodala sadu zajímavou atmosféru. Po příchodu na klubovnu po hře čekalo kuchyňský tým, ke kterému přibyla ještě Markéta, uvaření večeře v podobě těstovin s červenou omáčkou a vlčáky její snězení. Nutno podotknout, že až na největší rýpaly všem chutnalo.

Po té se všichni odvalili do tělocvičny, některá vlčata se odebrala mít nádobí (dle slov zaznamenaných během mytí: „To až řeknu mamce, já jsem myl nádobí, to jsem nikdy neuměl, to jsem nikdy nedělal.“)

Večeře i hra byly vydatné a náročné, avšak vlčata velmi rychle pookřála a už se mydlili polštáři, zatímco David s některými v rohu tělocvičny probíral stezku. Polštářová bitva se po chvíli změnila na hru zvanou „Na Radara“. Spočívala v tom, že se asi 12 vlčat svalilo na Radara a začalo se s ním prát. (vše v matraci obložené tělocvičně)

Když se všichni do sytosti vyblbli a utahali, šlo se spokojeně spát.

Druhý den v sobotu nastalo vstávání, snídaně, úklid a okolo desáté hodiny i odchod domů.

Zapsal RaDaR