eKronika

Zápis přidán: 22. 11. 2011 19:26

Sešli jsme se v 13:30 před klubovnou. Auta byla připravena, tak stačilo jen nasednout a vyrazit. Bylo nás deset – Milan, Pekárek, Wjetef, Štefan, Zdenda, Honza Martin, Tonda, Standa a já. Když jsme dorazili do Dvora Králové, dostali jsme každý píšťalku a modrou věc oznamující, že se hry účastníme.

Po rozdělení věcí jsme se vydali ke skautské klubovně. Tam jsme hodně dlouho čekali (a kdyby ne, zima nám to mnohonásobně prodlužovala), až jsme nakonec mohli projít brankou do zahrady. Hned při vstupu nás rozdělovali do dvou skupin. Do první, Mažňákovců, jsme šli já, Honza, Tonda, Wjetef a Peko. Do druhé, Losnovců, patřili Milan, Štefan, Zdenda, Standa a Martin. Pak se vysvětlovaly pravidla. Mluvili do megafonu, takže nikdo nic neslyšel. Po pravidlech měl slovo Velký Vont. Pokud chcete vědět, co asi říkal, přečtěte si knížku. A hned nato se obě skupiny rozešly na svá stanoviště. Já, jako mažňákovec, netuším, co druhá skupina dělala po celou dobu hry, takže budu popisovat věci, které jsem viděl, nebo je zaslechl.

Hned po začátku hry naše část českoskalické skupiny skautů šla ke kruháči, protože tam čekal Michal. Nemohl přijít na zahájení, protože v tu dobu měl taneční. Takže ve Dvoře bylo 11 skaličáků. Nato jsme si namířili na náměstí. Ale náhoda tomu tak chtěla, že jsme potkali Rychlošípáky, hned jak jsme se vzpamatovali z našeho prvního útěku před Losnovci. Samozřejmě jsme začali utíkat a já na křižovatce zabočil na opačnou stranu než ostatní. Hned jsem se tu chybu snažil opravit, ale Rychlé šípy byly rychlejší než já (přece jen to mají ve svém názvu). A tak jsem přišel o svůj první život. Po nějaké době jsme od Wjetvičky dostali rozkaz, ať bojujeme, co to jde, a on s Pekárkem půjdou plnit úkoly. Za sebou jsem už jeden úkol měl. Měli jsme divným lidem přinést výtisk novin z tohoto týdne. Po neúspěchu v trafice a non-stop baru jsme se rozhodli pro popelnice. Ale tam byly takové divé vlhké věci, že jsme začali prohrabávat kontejnery na papír. Měli jsme štěstí u elektra – nedělní noviny! Ještě jsme se tam chvíli hrabali, a našli jsme velký štus samolepek Malboro. Ty si jen tak dal Peko do auta a nikdo netušil, že se nám ještě budou hodit. Zatím se jich jen pár využilo na to, že se s nimi oblepila kola Lůďova auta.

Ale zpátky k našemu odloučení od Wjetvy a Pekárka. Šli jsme, po několika desátkách vteřin zběsilého útěku před nepřítelem, k divným lidem pro úkol. Nebyl těžký a my jsme šli k náměstí. A tu najednou koukáme, proti nám jde Široko. Ještě nejsme zvyklí v tomto světě chodit, či spíše přemýšlet jako vontové, a proto necháváme Široka projít vedle nás a každý z nás si myslí „Nezájem“. Plyne z toho poučení – až někdy budu mít půl metru od sebe Široka, ne že si ho nebudu všímat, ale naopak, budu se ho snažit chytit. Po této události jdeme na náměstí a tam u kašny stojí hlouček červených (nás), kteří prohlašují, že ovládáme náměstí. Mně to přijde divné, ale co, jeden z těch, kteří to prohlašují, je Špaček. Záhy se k nám připojí ještě jeden kluk, jehož totožnost se už nikdy nedozvíme, a ten nám začne dělat společníka. Říká, že ztratil svoji skupinu. Ale tahle akce je o vzájemné spolupráci lidí, kteří se neznají. S ním najdeme jednoho ježka (č. 17) a cestou zpět zabloudíme na 40 metrů od stanoviště Losnovců, což si včas uvědomíme a urychleně opustíme toto velmi nebezpečné místo. Při jednom dalším útěku se naše skupinka znovu rozdělí – neznámý kluk s Tondou a já s Honzou.

Já a Honza už máme dost toho věčného utíkání a po potkání Rychlých šípů a půl minuty na to Amazonek, stáváme se „mrtvými“ a už jen plníme úkoly. Ke konci hry se setkáváme znovu s druhou skupinou českoskalických „úkolovačů“ a pak plníme společně. Divným lidem už začíná vadit naše nadšení pro úkoly a tak nám zadají jeden velmi obtížný úkol: postavit sněhuláka - naštěstí z čehokoliv. Jak nám jsou teď dobré lepící reklamy na cigarety. Sněhulák je z nich hned udělán. Další úkol splněn.

Ale to už je čas jít do parku – bude vyhodnocení. Tam potkáváme naši druhou skalickou polovinu. Dozvídáme se, že Standa chytil Široka, ale (pro nás) naštěstí mimo hrací území. Po cca 10 minutách je znám výsledek. Souboj Losna vs. Mažňák – 3 : 4. MAŽŇÁK SE TEDY STVÁVÁ VELKÝM VONTEM!

PS: Domů jsme se vrátili sice pozdě, ale zase příjemně unaveni a plni zážitků.

Maty