eKronika

Zápis přidán: 30. 4. 2012 18:30

Dne 28. dubna 2012 se konala v Ratibořickém Babiččině údolí akce s názvem Den Země – ovčácké slavnosti. Akci pořádalo Centrum rozvoje Česká Skalice a naše středisko bylo přizváno, zda se nechceme zapojit do akce svým stanovištěm. Chtěli jsme. A udělali jsme to. Podobné akce nejsou na organizaci zase tak složité.

Dostali jsme zadané místo trošku bokem od hlavního dění, u Žernovské lávky. Klidné místo na louce u řeky kde byl alespoň ze začátku hodně slunného dne stín, kde jsme mohli zdravit projíždějící vodáky a schovat se před sluncem do lesa, kde každý příchozí byl již z dálky vidět, takže jsme se na něho mohli dobře připravit a kde na druhé straně řeky v lese mohl S.Milan s využitím svého téměř čerstvého kurzu lanových lávek vybudovat několik prolézaček nám velmi vyhovovalo.

Jak to celé proběhlo? Již v pátek 27. dubna 2012 jsme se sešli v půl páté na klubovně (WjeteF, RaDaR, S.Milan, br. Pekárek, Michal Fidler a Štěpán Filip) abychom naložili vše potřebné. Nejvýraznějším nákladem bylo tee-pee, respektive tyče. Není však nákladu, který by stroj od pana Forda neuvezl. Auto připomínalo rytíře s dřevcem chystajícím se probodnout svého protijedoucího protivníka na turnaji. (jednou to bylo málem Porsche)

Nejdéle v šest hodin večer však už náš největší poutač v podobě indiánského stanu stál na místě na louce za mlýnem. Dva přítomní skauti – Michal a Štěpán – šli shánět přírodní materiály pro realizaci některých stanovišť. Při obhlídce terénu bylo rozhodnuto o lanových lávkách na druhé straně řeky a tak v době kdy Milan ještě jel pro lana jsme my ostatní (již bez br. Pekárka, který odjel) přichystali ohniště a začali pomalu vařit večeři.

Večer proběhl v duchu tábora, řeka, tee-pee, vaření, procházka k Viktorčinu splavu, harmonika a povídání u ohně. No kdy se vám to poštěstí tábořit s výhledem na staré bělidlo? Ráno jsme vstali v sedm hodin, a po snídani Milan umotal na druhém břehu překážky, my ostatní jsme uklidili naše brlohy a rozmístili stanoviště jako poznávání přírodních materiálů po hmatu, třídění odpadu, chůdy. V devět dorazili Pepa, Michal Junek, Zdenda, Pekárek a během dne se na nás přišel podívat mj. Davy se ženou Simonou a pár dalších skautských známých.

Lidé si naše stanoviště našli, děti si jej užili, rodiče se často zapojili. Dokonce i takové děti, které přicházely s tím, že se jdou jen podívat na indiánský stan a nic si zkoušet nebudou, pak běhaly od stanoviště ke stanovišti s úsměvem a na rozloučenou dostaly skautskou samolepku. V 16. hodin akce Ovčácké slavnosti oficiálně končila tak i my jsme sbalili a ve třičtvrtě už měli vše složené na klubovně.

Počasí vyšlo nádherně tak i návštěvnost byla slušná a díky zapojení členů ve skautském věku jsme všechny stanoviště zvládli a dokonce se i prošli po ratibořickém jarmarku. Na akci jsme mohli před lidmi z různých koutů republiky předvést činnost skautů.

Byli jsme jediná výraznější atrakce zaměřená přímo na děti s rodiči. Z reakcí dětí i většiny dospělých, jsme získali pocit, že jsme svou úlohu odvedli dobře. Věříme, že naše přítomnost na akci pomohla pozdvihnout atraktivitu Ovčáckých slavností, jejichž výtěžek by měl jít z části i na opravu a údržbu Babiččina údolí, které je tak trochu i naším domovem.

Zapsal RaDaR