eKronika

Zápis přidán: 11. 11. 2012 21:02

Výprava na Turov

Sešli jsme se v 7:15 na vlakovém nádraží ve složení Milan, Wjetef, já, Jan a Martin Karvaiovi, Zdenda, Štefan, Štěpán, Ondra, Petr a Michal. A jak to tak na výpravách bývá, brzy jsme seděli ve vlaku a po pár přestupech jsme již dýchali zamlžený vzduch, který se kolem nádraží vznášel. A po skupinové fotce jsme již vyrazili.

Turov je prostě jenom jeden kopec uprostřed jiných. Cestou jsme narazili na opravdu velkou mlhu. Na padesát metrů vidět nebylo. Když jsme vylezli na kopec, uviděli jsme krásnou inverzi, což je mlha v údolí a bezmlžno na kopci. Pak, když jsme vylezli nahoru tak, že to dál šlo jenom dolů, udělali jsme si pauzu na jídlo.

Po nasycení žaludků jsme hráli hru „Král vysílá do boje“, což je hra s pravidly, že se zvolí dva králové-generálové a ti si rozdělí týmy-armády. Generálové vysílají hráče-vojáky do boje, tj. dávají úkol proběhnout nepřátelskou linií. Kdo prorazí, bere jednoho vojáka a vrací se ke své armádě, kdo neprorazí, stává se součástí armády, jejíž řadu neprorazil. A pak se zase šlo.

Po nějaké době (půl nebo tři hodiny?) jsme došli k nádherné cestě posypané štěrkem, takže jsme si tam snědli další svačinu. Leželi jsme, když najednou někdo řekl, že by se mělo jít. Šlo se tedy, ale nikdy na ten luxus (bez ironie…!) nezapomenu. Cestou k nádraží jsme šli celkem svižným tempem, ale i tak nám vlak málem ujel. Ale než jsme se stačili pohodlně usadit, dojeli jsme do Skalice. Byla to velmi vydařená výprava.

Zapsal Maty