eKronika

Zápis přidán: 11. 11. 2012 21:42

Nastal nejhezčí den z celého týdne – alespoň podle předpovědi počasí. A dle skautské předpovědi též – jelo se na výpravu. V 6:30 jsme se sešli na náměstí u kašny, někteří ještě chodící spící... Tak jsme se za stavu Zdenda, Štefan, Ráďa, Michal, Maty, Martin a Honza, Štěpán, Radar a Milan naládovali do autobusu se kterým jsme chtěli dojet do Nového Města nad Metují. Chvílemi jsme měli jisté obavy, že řidič netuší kde takové město leží. Po projížďce po všech obcích v okolí, kam nás řidič jako bonus k jízdence vzal na exkurzi (jiný důvod proč jsme tam jeli nevidíme – nikdo nikde nenastupoval), a konstatování že máme zajímavý jízdní řád jsme světe div se vystoupili v Novém městě n. Met. Zde se k nám přidal Ondra – ráno si spletl čas, ale jelikož má hodného tatínka s autem a my ten Nováč ne a ne trefit, pohodlně nás na Rychtě počkal. Hurá, je nás celkem 11.

Ale teď k dalším zprávám: Z busu jsme vystoupili na zastávce v zatáčce pod Špičákem. Dávno zrušený kamenolom na gabrodiorit (to psali v mapě) má úžasnou atmosféru. Prolezli jsme plošiny kopce, mrkli na super výhled z vrcholu, zahráli hru, splnili tajnou misi jejíž účel znají jen zasvěcení a dostali hlad. Uvaříme si. Tak znělo přání. Pravda byla taková, že v neskutečně silném větru si uvařili jen ti, kteří využili Michalova plynového vařiče, ostatní pouze ohřáli buřtíka na ohni, ale než ho stačili poprvé ochutnat byl již studený. Přesto jsme po hodině a půl zápolení s větrem a zimou něco spolykali a vydali se na další cestu. Nádherné scenérie výhledů na Orlické hory doplněné jak vmalovanými roubenými samotami nám doplňoval neustávající silný vítr. Přes hory přes doly jsme došli do Bačetína, kde jsme si na plácku vedle zastávky zahráli hru, dočkali se autobusu a odjeli domů.

Zde by se zdálo je výpravě ende, ale jelikož jste skvělé publikum nikam neodcházejte, ještě nekončíme. Spoje vyšly poměrně v pohodě, až do Starkoče. Vylezli jsme z regionovy, dle naučeného vzorce bychom rádi přestoupili na rychlík směr Praha se zastávkou ve Skalici. Jenže – a teď to přijde – vlak stál opačným směrem! Kde je chyba Watsone? … Jistě že – může za to – čas. Zkrátka jsme dorazili mimo spoj, nejbližší vlak do Skalice za hodinu. Za hodinu? Do Skalice? V pohodě. Otočili jsme se směr Dubno a ve 15:45 dorazili pěšky až ke klubovně.

A to už je vážně konec celého povídání o pěkné podzimní výpravě která byla nejenom záživná ale i užitečná. Nazdar zapsal RaDaR