eKronika

Zápis přidán: 26. 5. 2013 10:16

Jak se sluší a patří jsme se sešli na klubovně se svými kostitřasy, bicykly, velocipedy i závodními speciály v počtu 6ti kusů – Maty, Štefan, Honza a Martin Karvaiovi, RaDaR a Milan. V 8:05 zazněl rozkaz jedeme – cíl: Police nad Metují.

Skrze Zlíč, Zblov, Studnice a Kramolnu jsme tempem takřka vyhlídkovým dorazili do Náchoda, kde jsme se v Bělovsi napojili na cyklostezku do Hronova. Po bezpečné trase jsme dojeli až do Dřevíče, vyfuněli na Horní Dřevíč a odvážně se pustili zkratkou po žluté turistické. Ano – turistika s kolem po boku do kopců a po shnilých lávkách nad potokem je také docela dobrá zábava. Na vršku alá Větrná hůrka nám zřejmě připadlo trapné jet cestou i směrem víceméně logickým z kopce do Žďáru a rozhodli jsme se vyzkoušet cestu mezi poli určenou v sezóně pro cyklisty, v sezóně jiné pro zemědělce kterou nám sponzorovaly fondy EU. Jistě, máte pravdu – nedovedla nás do Police, ale jelo se po ní velmi pěkně. Takže když už jsme byli v Petrovicích, pochválili jsme místní náves, přepočítali jsme trasu v naší imaginární navigaci, zařadili rychlost, za kterou by se ani dopovaný Armstrong stydět nemusel (kdyby ji vyvinul při prudkém stoupání v nesjízdném terénu, ne jako my po rovném asfaltu) a hurá už stojíme před Muzeem papírových modelů v Polici.

Vrcholila zde soutěž skautských oddílů o skládání vystřihovánek, takže přesto že jsme se neúčastnili, dostali jsme občerstvení a vstup zdarma. Vyslechli si zajímavosti o vystřihovánkách, zapochybovali, zda to co vidíme je skutečně papír a opět zdarma se podívali na řemeslné trhy v místním klášteře. Pozdravili jsme Adélku – Žížalu u jejího stánku s dřevěnými hračkami a okomentovali vážný fakt, a to že prší. Místní cukrárna se nám stala na krátkou dobu útočištěm, indiáni útěchou, avšak déšť byl vytrvalý a vydatný.

„Skaut je sic promokavý, ale nerozpustný,“ dodávali jsme si odvahu známým a stařičkým heslem. Když jsme však dorazili na nádraží v Polici nad Metují, většina z nás byla solidně mokrých, teplo žádné velké také nebylo, některým vypověděl službu stroj a tak bylo jasno – tedy ne, bylo stále zataženo ale jasno v postupu našeho dalšího počínání. Za deset minut jsme se již soukali se šesti bicykly do regionovy. Budiž nám to odpuštěno. Ze Starkoče, kde zřejmě snad nikdy nepršelo, jsme již v suchu a v pohodě dorazili do České Skalice. Kultuře, kolové výpravě, cukrárně a suchým ponožkám zdar.

Zapsal RaDaR