eKronika

Zápis přidán: 20. 10. 2013 21:32

Pěšo výprava na Ruprechtický špičák-Ruprechticko

19.října se jelo na výpravu na Ruprechtický špičák,to ale (alespoň myslím) nikdo nevěděl.

Sešli jsme se já, Štefan, Ondra, Lukáš, Štěpán, Martin, Maty, Hanz, RaDaR + Ája, Milan, Ferda, Zdenda a Boris.

A pak už přijel vlak. Ten nás odvezl do Starkoče, potom jsme přestoupili a frčeli až do Olivětína, kde jsme vystoupili. Obklopeni mlhou jsme se vydali směrem furtdokopec a když jsme potkali pomníček, dali jsme si pauzu. Poté co jsme něco slupli, jsme si nasbírali každý deset žaludů a začli hrát hazardní hru Lichý nebo sudý. Když nás Boris obehrál o všechny žaludy (až na jeden, který jsem ztratil), začli jsme další hru, kdy Martin určí jednoho člověka, který začne počítat od 10 do 0 a ostatní se za tu dobu musí schovat. Za neustálého schovávání jsme se dostali až na jeden konec sedla. Tam byl úžasný výhled, ale překvapení čekalo až na druhém konci sedla. Tam jsme si odložili bágly a šli jsme na rozhlednu. Byl nádherný výhled a i když byl strašný vítr a já se bál, že mě každou chvíli nabere a přehodí přes zábradlí, stálo to za to. Pak jsme si dali oběd v podobě všeho možného, ale ne teplého, a dali jsme se na cestu dolů. Když jsme vylezli z lesa, mlha byla ta tam a my přes pole šlapali k nedaleké vesničce, ze které je to už jen co by kamenem dohodil do Meziměstí. Tam jsme snědli poslední jídlo a frčeli Regionovou přes Starkoč domů, do České Skalice. Cestou jsem ještě chytil od Ondry strašný záchvat smíchu, ale nic jiného už se té výpravy nestalo. Byla to krásná výprava a myslím, že jsme z ní určitě odnesli krásné zážitky.

Sepsal Jandy