eKronika

Zápis přidán: 18. 11. 2013 14:22

Stínadla 2013

Sešli jsme se v sobotu 16. 11. 2013 ve čtvrt na dvanáct. Bylo nás šest, Wjetef, Prase, Honza a Martin, Zdenda a já. Nastoupili jsme do vlaku 11:31 směr Jaroměř. Tam jsme se přesunuli do dalšího vlaku mířícího na Dvůr Králové nad Labem. Po dojezdu jsme se začali táhnout přes celý Dvůr, abychom se zaregistrovali. Vyfasovali jsme růžové „označovačky“, osobní kartu účastníka (to kdyby nás srazilo auto) a turistickou známku Stínadla.

Pak jsme chvilku hledali místo našeho ubytování, ale nakonec se to povedlo. Zabrali jsme místa v tělocvičně a šli se projít. Stavili jsme se v Bille a nasvačili se na lavičkách. Když jsme se do tělocvičny vrátili, byla podstatně plnější. Na zahájení akce jsme si chvilku postáli před místní klubovnou, takže jsme pro začátek trochu promrzli. Rozdělili nás na půlky – stav byl Wjetef, Prase a já, Mažňákovci proti Honzovi, Martinovi a Zdendovi, Losnovcům. Pravidla se od loňského roku téměř nezměnila a hra začala.

Měli jsme hlavní štáb za kruhovým objezdem a českoskaličtí Mažňákovci vyrazili vyhledat divné lidi, aby dostali nějaký úkol. Ale hned za pár rohy jsme narazili na Rychlé šípy a poznámka od kohosi, která zněla nějak jako: „Šípy zas*aný“, nás donutila pořádně se rozhýbat. Když jsme šli na náměstí, zrychlili jsme krok, protože se za námi začala tvořit skupinka Losnovců. Na náměstí jsme divné lidi našli, a tak jsme byli nadšení, že se konečně můžeme pustit do práce. Ale byli to „otázkáři“. A tak to s bylo něco jako sportka (pravděpodobnost úspěchu ve sportce byla možná větší než pravděpodobnost naší správné odpovědi) Odcházeli jsme… A pak se do nás pustili. Wjetef a Prase byli rychlejší než já, a tak mě Losnovci chytli. Nejdřív dva a tak jsme se začali rvát. Pak přiběhli další dva a já šel k zemi. Ale až v sedmi mi dokázali vzít život.

Po tomhle zvednutí adrenalinu jsme šli hledat „úkoláře“ dál. Ale to se nám podařilo až po hodině hry. A první úkol byl přinést futrál na housle. Vyrazili jsme k Bille. Tam jsme si vzali krabici a vydali ohlásit splnění úkolu. Jenže naše krabice vypadala jako Vontská kronika a dalo nám hodně vysvětlování, aby nás Losnovci nechali.

Další úkol byl přinést podpis Jana Tleskače. Ten byl na náměstí, takže jsme k němu doběhli a požádali ho. Vyhověl nám a na Wjetvovo požádání přidal srdíčko. Dál jsme měli sehnat pár lidí, Dlouhé Bidlo z Bratrstva kočičí pracky a měli kolem něj udělat kruh a křičet: „Dlouhý Bidlo, přines nám rámovou pilu!“ Pak jsme se šli porozhlédnout po městě a narazili na Karvaiovi, kteří dělali společnost náchoďákům, kteří využívali šance a kupovali si kebab. Mezitím jsme někde ztratili Prase. Když jsme se po nějaké době dostali na velitelství, zbývalo dvacet minut.

Vyrazil jsem s několika dalšími lidmi pátrat po deníku Jana Tleskače. Až sem se line libá vůně čaje, Skrovné stavení, Parkoviště, Otevřená půda. To byly naše indicie pro nalezení deníku. Poptali jsme se pár lidí a, možná náhodou, jsme prošli jedním průchodem. Bylo tam vše, co říkaly indicie. Otevřeli jsme padací dvířka a vytáhli se nahoru. Deník nikde. Čas se nedal uplatit, kostky byly vrženy. Bylo 20:15 a hra skončila. O půl deváté jsme byli v parku u altánu. Já jsem propadl pesimismu, protože mi Martin řekl, že mají vlajky Rychlých šípů i Bratrstva, Tleskačův deník i Vontskou kroniku.

Přišla chvíle, na kterou všichni čekali. Volba Velkého Vonta. První body můj pesimismus zahnaly. Vyhráli jsme v chytání protihráčů i Rychlošípáků, Bratrstva a Amazonek. Konečný poměr bodů byl 5:4. Široko samozřejmě chycen nebyl.

Po návštěvě kebabu, kde Honza neopomněl pochválit kvalitu hranolek nám Wjetef dal do půlnoci volno. Se Zdendou a Martinem jsme si zašli do Country Saloonu, kdy jsme si dali Kofolu / malinovku.

Ráno jsme vstali v 8:00, sbalili věci, nasnídali se a v devět jsme odcházeli na nádraží, které má Dvůr nelogicky daleko. Domů jsme přijeli v 10:32.

By MATY