eKronika

Zápis přidán: 2. 2. 2014 23:21

Je pátek, 31. ledna 2014 a Davy s Milanem přebírají od rodičů na nádraží v České Skalici 6 vlčat: Vojtu, Tadeáše, Adama, Zuba, Lukáše a KáKá. Velké batohy míří k Milanovi do auta, malé batůžky na záda a vláčkem si to celá skupina peláší do Police. S pár komplikacemi na trati, které je donutily přesedat vícekrát než bylo v plánu, se vykutáleli v zastávce Žďár nad Metují. Zde Davy zadal do „kouzelné“ GPS krabičky směr a vyrazili. Cestou do klubovny Polických skautů odlovili společně pár pokladů ze hry Geocasching. Na klubovně už je čekal Milan s RaDaRem, kteří mezitím nakoupili, zatopili a uvařili čaj. První bod programu byl veselý: dojíst svačiny, které zbyly z cesty. Ten večer se stihla sníst večeře v podobě zapečených těstovin, procházka po městě a deskové hry, kterých mají v Polici slušnou sbírku. Před spaním Davy vyprávěl příběhy z knihy džunglí.

Druhý den patříl výpravě do skal a na vrch s poutní kaplí Hvězda. Cesta sněhem poprášenou Kovářovou roklí byla pohádková. Navíc hledání pokladů - „kešek“ - se také dařilo a tak se nikdo ani nenadál a vrchol byl zdolán. Krásný výhled na Broumovsko, lesy, skály. Odtud se dalo jít jen směrem dolů - do Police. Cestou probíhala i výuka turistického značení, ve městě potom i výuka dopravních značek. Po usušení se na klubovně a krátkém odpočinku opět s nějakou tou deskovkou z místního fondu následovala vytoužená večeře. Po setmění se všichni vydali na krátkou širfovací hru po městě. Dvě skupiny s doprovodem měly za úkol té druhé zašifrovat a schovat na určené místo zprávu. Po vyluštění všech zpráv a nutné večerní hygieně ulehla vlčata do spacáků a vyslechla další část příběhu z Knihy džunglí. Po náročném dnu, s více jak dvanácti kilometry v nohách všichni tvrdě usnuli.

Ani v neděli dopoledne výprava nezahálela. Ihned po snídani se kluci vydali do muzea papírových modelů, kde bylo nejen mnoho zajímavého k vidění, ale také k vyzkoušení. Každý si tak mohl domů odnést vlastnoručně vyrobený papírový model.

Mezitím Milan uvařil oběd. Přišel k chuti, ale byl zároveň signálem k přípravám na odjezd. Pobalit, nafasovat svačinu, zamést, vyluxovat, vytřít, umýt, uklidit - zkrátka se postarat, aby klubovna byla alespoň v o kousek lepším stavu, než jakou ji přebírali.

Cestou do Žďáru na vlak se podařilo odchytit ještě jednu „kešku“ a díky časové rezervě zahrát i hru. Po pokřiku v půl páté na nádraží v České Skalici se všichni plni zážitků rozešli ke svým rodičům.

Zapsal RaDaR