eKronika

Zápis přidán: 22. 12. 2007 23:52

Sešli jsme se v počtu vcelku hojném v inkriminovaný čas na klubovně. Kdo tam všechno byl? Byl tam Milan, byla tam Hanka, byl tam VjeteF, byl tam Krtek, byl tam Kuba aneb kominik junior, taky Terka tam byla, s ní Jarda tam byl, Lůďa tam byl též, RaDar taky přišel, Špaček se tam také vyskytoval, Romeo byl přítomen, Banán s Bárou tam chvilku byli... pak už jen Banán, Boris byl také, Markéta tam byla, Matouš přišel a doufám že jsem na nikoho nezapomněl... pokud se tak stalo veřejně se tímto omluvuju. Ale abych pokračoval: Usadili se v příjemně vytopeném (teplem vytopeném, ne vodou) prostředí a začli probírat novinky minulé i budoucí, probírat cukroví, co že to teďka zbodnu, usrkávat čajk a tak dále... Když jsme dorazili všichni, tak jak sem je tu vyjmenoval a možna ještě ti, kterým jsem se omluvil, zaburácel klubovnou náš pokřik, Milan přednesl úvodní slovo, že je rád že jsme se sešli v tak hojném počtu a tak... Poté byl dán povel k přesunu. Popadli jsme petrolejky s betlémským světlem, Milan pobral do batohu pár svíček a už jsme si to mašírovali přes parkoviště na Rozkoši směr Dubenský les. Respektive jeho okraj za tratí. Uspořádali jsme se do hloučku a Milan s RaDaRem zmizeli v lese. Druhý jmenovaný se za chvilku vrátil, a poté si bral jednoho po druhém osamotě postupně na cestu do lesa, vyvedl ho kus po cestě, vysvělil mu o co tu půjde a na závěr položil otázku, na kterou si měl každý odpovědět sám pro sebe, zamyslet se nad ní, měl na to celou dlouhou cestu ztichlým zimním lesem, vyznačenou jen svíčkami ve kterých hořelo betlémské světlo. Cože to bylo za otázku? Až dospějete do starších skautských let, určitě se vás na ni také někdo zeptá - možná nebudete umět odpovědět, ale budete vědět, že je to taky správně. U jednoho ze světel byl ještě pytlík s roličkami, znichž jednu si každý vzal rozbalil a přečetl. Byli na nich citáty k zamyšlení, nad kterými si každý mohl na své samostatné cestě dumat jak chtěl. Cesta končila u Dubenského lva, kam všichni nakonec došli, sdělili si své myšlenkové pochody a odebrali se na cestu zpět. Než jsme došli na klubovnu odpadli Matouš a Banán se kterými jsme se rozloučili s přáním hezkých svátků. Na cestě se však stalo ještě něco: Zhasli nám všechny petrolejky s betlémským světlem které se mělo další den rozdávat. Nu což, bylo sice 3/4 na deset, ale i přesto jsme museli zazvonit u br. Proška - tradičního hlídače světýlka v České Skalici - aby nám připálil naše lampy. Světlo pro zítřejší lid bylo zachráněno a my pokračovali v cestě na klubovnu. Po rozmrznutí u další várky čaje a cukroví, přišel ježíšek Boris a na naježil nám dárky od ostatích pro ostatní čiliže od nás pro nás ... no zkrátka víte jak to myslím. Dárek malý, ale zato milý, vlastnoručně vyrobený a s vložením takzvaně něco ze sebe, a dávaný z opravdového kamarádsvtí, mnohé potěšil daleko více, než nové stereo či mobil. Dost jsme se nasmáli, úplně čemukoli. Pak jsme se vrhli na pouštění lodiček od ježíška Krtka za stálých komentářů a pokusů o věštění Špačka, VjetFičky i ostatních. Pak jsem už odcházel, ale věřím, že se tam nenudili. Dost z osazenstva na klubovně přespávalo. Jen by mě zajímalo jesli zítra nezaspí to rozdávání betlémského světla ... snad ne =o)