eKronika

Zápis přidán: 23. 12. 2014 17:53

Ráno vstávám, hlava jako střep,

u snídaně kvílí Fred (pes).

Pak najednou to divné očekávání:

proč jsi dneska nespal déle,

copak zlého vyhnalo tě z tvé postele?

Když to nemohla být pohnutka přirozená,

tak proč ne ta nepřirozená?

V tu chvíli mi to dojde a současně zvedám mobil.

Vzápětí již odhaluji, jaký osud jsem to zvolil.

Čtu a vzadu na hlavě cítím neurčité svědění

To bude mozek, který na rozdíl ode mne nelení,

ale já ho stejně utnu, pořád by do všeho mluvil

- zde ať dostane slovo naše vysoko rychlostní připojení!

Googlím ty čertovy znaky- 50 čeho?

Minuty, vteřiny, hodiny, roky?

Aha, zeměpisné souřadnice-už vím, kam mám namířeno.

Padám z domu a v tom shonu v půli cesty Zdendu potkávám.

On už našel tu tajnou zprávu; na vedro a na vstávání, na všechno to nadává.

Zakrátko i já znám instrukce:

V devět buďte na nádraží,

s sebou všechno, co vám stačí.

Zase doma a pak vzhůru na vlak.

Na místě dáváme do kupy „tajnou zprávu“.

- Paní, my jsme skauti! - řveme u pokladny.

- Ale jistě- a podává nám jistou bednu.

S tímhle krámem až do Prahy?

Zdenda - ještě, že mám sluchátka - (dokazuje své věštecké schopnosti)

Na to se přepočítávají rohlíky, zda-li budou stačit.

Bedna je na zámek

- Mates, otevři to!-

- Dobře, bude to jen 1000 kombinací. -

- To je v pořádku, do Prahy je dlouhá cesta. -

Honza už obíhá každou živou duši a snaží se každému pomoci:

- Co ta taška paní, není vám moc těžká?

A co vy pane? - pán náhodou býval skaut a tak se s ním fotíme.

Při příjezdu vlaku Honza našel jednu TAŠKA-POZITIVNÍ osobu,

a tak se udál náš první dobrý skutek.

Jede, jede vlak, všem se klíží zrak,

vtom Zdenda, že má hlad,

tak se hrabe v krosně,

která padá, bohužel na mě.

Mates ztratil cit v ruce, tak musí od znova.

- Co je asi v té zatracené bedně? –

Slibnou vyhlídku na kofolový poklad nám kazí mírné protřepání bednou.

Shodli jsme se, že uvnitř nalezneme leda tak pár polen.

Některé skoro probudí kontrola jízdenek.

- Kampaks to dal, Zdendo, asi do spacáku, ne? -

Obrovské to odhodlání má ten, co se právě zvedá

a hledá náš jízdní doklad.

- To zvládneš!- povzbuzujeme ho, ač vidíme, že mu síly docházejí.

Nakonec se ale podaří, nejedeme načerno.

A tak šťastně dojedeme, těžko říct, co je před námi.

Bednu jsme nakonec dobyli, byl v ní tento vzkaz:

Že budeme spát v dobře vytápěné místnosti?

Slyšel jsem, že prý hlavní nádraží tamní bezdomovci považují za skvost mezi skvosty,

právě proto, že zde příjemně zatápějí.

Říkám si:

žádné královské lože, nýbrž lavička to bude dneska v noci!

Martin Karvai