eKronika

Zápis přidán: 31. 1. 2008 21:56

Modro-červená stezka

Byla sobota 26. ledna 2008 a skautky měly jet na výpravu. Sraz byl v 6:10 ráno u kašny na náměstí. No, na to, že to byla sobota to bylo kapku brzo...uznávám. První dorazil Špáťa, chvíli za ním ze strany od Vernera Mačeta, Kikina a Káťa Doubková a několik minut poté se z druhé strany náměstí přiřítila Markéta. A to už byl vidět v rohu náměstí další pohyb...byl to Milan s Hankou. Ještě nám chyběl RaDaR, a protože po něm stále nebylo vidu ani slechu, vylovil Špáťa v kapse svůj mobil a po krátkém hovoru bylo zjištěno, že RaDaR ještě v klidu leží v postýlce, protože jak jinak, než že ZASPAL!! Ale jelikož skaut má vždycky štěstí, měl ho i RaDaR a stihl tedy v klidu doběhnout na zastávku U Hřbitova. Na náměstí to zatím vypadalo, že už opravdu nikdo nedorazí, tak jsme se pomalu přesunuli na místo odjezdu autobusu. Čekali jsme a čekali, ale autobus, který měl odjíždět už v 6:25 stále nikde. Asi v 6:43 se vřítil do zatáčky a my jsme spokojeně nastoupili vstříc dnešnímu dobrodružství. Po chvíli jízdy jsme řidiči připomenuli, že u hřbitova je taky zastávka, a že náš kamarád by rád pustil nějakou tu korunu za zakoupení lístku do stanice Hořičky, kam jsme měli namířeno. Asi v 7:05 jsme úspěšně opustili autobus, RaDaR se posilnil čajem ze Špáťových zásob, proběhlo skupinové foto a vydali jsme se směrem k Barunčině vyhlídce. To už bylo vidět i na krok a více, a tudíž jsme měli rozhled po malebné krajině kolem nás. Vítr krásně foukal a my jsme si to vykračovali pěkně po modré, až najednou jsme zjistili, že nás Milan úmyslně svedl z cesty a jdeme po žluté. Ničemu to nevadilo, a tak jsme v klidu pokračovali dál. Prošli jsme Křižanovem do Mečova až na Končiny, kde jsme obdivovali některá místní obydlí. Fotilo se jako o závod, jedlo a pilo se taky dostatečně. Aby skautky nemuseli poslouchat hudbu ze svých mobilních telefonů, zahráli jsme si hru zvanou BEZA BEZE. Spočívalo to v tom, že jedeme na dovolenou a s sebou si vezmeme pouze věci, které patří na seznam BEZA BEZE. Všichni typovali, a Markéta říkala, zda věci na seznam patří či nepatří. Mezitím jsme došli ke krásném silnému dubu, kde jsme si dali jednu ze svačinek a Milan mezitím vybalil z ešusu bábovku, do které s Markétou nainstalovali 20 dortových svíček a vytvořili tím narozeninový dort pro RaDaráááá. Pěkně fičelo, takže svíčky né a né hořet..potvory jedny. RaDaR byl dost překvapen, ale snad měl i radost, že jsme si na něho vzpomněli. Před desátou hodinou už jsme byli u Boušínského kostelíku. Tam jsme pokoukali a rozeběhli jsme se z kopce dolů na cestu. To se ovšem stalo někomu osudným. Nemehlo Markéta se natáhla a koleno bylo jak se říká „v háji“. Po chvíli válení se na mokré zemi, se za pomocí svých kamarádů zvedla, a když zjistila, že to asi moc chodit nepůjde, vzal ji Milan bez milosti na záda a snesl ji na cestu. Tam ji bylo koleno odborně zavázáno stahovacím obvazem, a za lehké podpěry se po svých nohách belhala směrem ke Slatinské lávce. Ale to už nám jel naproti Dáda, který Markétu, Milana a Hanku dopravil do Skalice, aby mohli jet na návštěvu do Náchodské nemocnice a utratit tam celých Kč 90,- za stanovení diagnózy jedné nebohé, zraněné nožky. Ostatní pokračovali po svých k již zmiňované Slatinské lávce, kolem Červeného mostu, Bělidla a Babiččina pomníku až k zámku. Tam proběhlo další velké focení. Taky musím zmínit, že cestou se minulo mnoho laviček, a naše 3 skautky nezaváhaly ani u jediné, a na všech si dostatečně odpočinuli . Nebohý RaDaR a Špáťa jim to „trpělivě trpěli“. No, a kolem Loveckého zámečku dorazili až do klubovny, kde už na ně čekali Milan s Hankou a Markéta. Zjistil se stav jejího kolena a uvařil se čajík. Po chvíli klábosení jsme se pokřikem rozloučili a po různých skupinkách se rozešli nebo rozjeli domů.

Další akci ZDÁÁR !!!!!!

Zapsala Markéta