eKronika

Zápis přidán: 2. 8. 2015 21:57

Předem je třeba zmínit, že ještě před začátkem samotné akce bylo velice obtížné najít takový termín, který by vyhovoval většině účastníků.

Vybrali jste tedy přelom července a srpna – což je 1. až 2. srpna – což je víkend – což je tím pádem velice snadno zapamatovatelný datum. Já si osobně tento termín zabookoval již někdy v červu. Krom Wjetfy a Martina jsem byl asi jediný…Ale jedeme dál!

1.Část – Gárdn párty u Wjetfičky

Akce začínala již v pátek večer. Původním plánem bylo přespání na klubovně s promítáním filmu Století Miroslava Zikmunda. To však vzhledem k již obsazené klubovně nebylo možné. Proto Wjetfa nabídnul posezení v jeho skromném příbytku, s grilováním a zhlédnutím onoho filmu. Náhradní program byl zajištěn.

Akce měla začít v 19:00. Já a brácha jsme však přišli již 18:56. Zde na náš čekal Wjetfa a Káťa. Wjetfičkovi se náš včasný příchod moc nezamlouval, jelikož je to známý prokrastinátor. Proto nám dal pro příště doporučení, abychom přišli vždy minimálně čtvrt hodiny po daném termínu – s výjimkou vlaku či autobusu. V tuto chvíli jsme také vytvořili nový praktický termín – po akademické čtvrthodince následuje Wjetfičkova půlhodinka.

Jako správní „Wjetfa – boyz“ přišli Zdenda a Štefan opravdu až v 19:15. Wjetfa je za to samozřejmě pochválil…A proč se zde neobjevil kupříkladu Michal? Ten si vzpomněl, že má na svém Facebooku událost, a také jí dal…přednost.

Všichni jsme se jali pomoci s přípravou obžerstvení – Martin krájel okurky, já papriky, Štefan chleba, a Zdenda ochutnával. A už tu byl Wjetfa, který naše masa dával na gril. Musím podotknout, že zde byl jeden nečekaný účastník, a tím byl Štefan. Původně měl totiž doma slavit své narozeniny, ale nakonec se vymanil ze svého domova, a tak tu byl s námi. Naštěstí se s ním Wjetfa a Zdenda o maso podělili, takže všechno probíhalo hladce.

Během hostiny jsme také probrali budoucnost našeho…roverského kmene? Ano! Budeme tomu říkat roverský kmen!! Učinili jsme závěr, že pořádat akci každý měsíc není z časových důvodů možné, ale jedna až dvě akce za půl roku už zněla lépe. Dále jsme se dohodli, že rozhodně pojedeme na další Stínadla, a také bychom so mohli vydat na některý(é) ze skautských plesů.

A na řadě byla druhá změna v programu! Jelikož Wjetfičkovi uložto neposkytlo jím původně zamýšlený film, zvolil jako náhradu film Trabantem až na konec světa.

Po skončení filmu jsme se rozešli do svých domovů.

2.Část – Bourání tábora

V plánu bylo, že ještě před konáním další části naší roverské akce pomůžeme s bouráním tábora. Toho jsme se pro změnu účastnili jen já, Štefan, Wjetfa (+ Káťa). Martina bolela záda (žádná simulace!), a Zdenda doma zedničil (prý se u nich nějak divně láme červenec a srpen, tudíž nebyl schopen si tento termín zarezervovat). Tábor jsme sbalili vcelku rychle, tudíž jsme byli už kolem jedné doma, kde jsme se připravovali na poslední část tohoto dobrodružství…

3.Část – Výprava

Sešli jsme se u Wjetfičky v 16:00 – respektive v 16:15 (Wjetfa nás za to samozřejmě pochválil). Ještě před začátkem jsme se rozdělili na dvě skupiny: První z nich „Rovering je výzva!“ si dala za cíl přežít tuto výpravu s přespáním s minimálním vybavením. Do této skupiny patřil Zdenda a Wjetfa. Druhá skupina „Rover není blbec!“ si zase kladla za cíl přežít tuto výpravu v maximálním komfortu. Tuto skupinu jsem hrdě reprezentoval já a Káťa (pravda…Kátě nesl Wjetfa…pár věcí…). Zde bych si dovolil napsat seznam věcí, které jsem nakonec nepotřeboval: Dvě jablka, Čínská polévka, Chléb, Sýr, Salám Vysočina, Domácí houstičky (nejméně 6) //Chtěl jsem vzít jen 3, ale omylem jsem si do krosny hodil všechny…; Kalhoty, Ručníček, Pláštěnka

Nejprve jsme vyrazili směr Dubno, kde jsme se Zdendou zalogovali kešku. Během celé cesty se Káťa chopila role „pásovce“, jelikož vše, co vypadalo jako malina, ostružina bluma apod., spásala. Z Dubna jsme se dostali do Starkoče, kde jsme zalogovali další kešku. Naše kroky dále směřovaly na Kramolnu.

Během toho ale Zdendu poštípala so…vo…vos…sov…sova! Jelikož však Wjetfa vypotřeboval všechen fenistil, nabídla se Káťa, že Zdendovu bolístku namaže svým lojem, protože prý obsahuje přísady, který mu jistě pomohou. Po Kátině pomoci si však Zdenda začal stěžovat ještě více… Než jsme došli na Kramolnu, tak Zdendu ještě několikrát cosi poštípalo. I když nás pronásledovala (hlavně Zdendu) taková nebezpečenství, tak si Wjetfa našel čas, aby si z klacku vytvořil selfie – tyč.

Jen co jsme došli na Kramolnu, už jsme si to razili na náchodský zámek. Ještě před tím, jsme si stačili zalogovat další dvě keše. Na zámku jsme se šli podívat na medvěda, který nám absolutně nevěnoval pozornost. I sestoupili jsme z kopce, na kterém se zámek tyčil, a rázem jsme byli v Náchodě.

Zde započala gurmánská část naší výpravy. Ihned po příchodu do města jsme se přejedli (čti: naprosto přežrali) kebabem (teda až na mne – já měl hranolky s masem). Zdenda si svoji přeplněnost potvrdil vypitím dalších několika hektolitrů vody. Tím pádem jsme museli naši přestávku lehce prodloužit, aby nám slehlo. Potom jsme se začali přesouvat po městě.

Na přechodu na nás začal nějaký učený člověk řváti něco o „teplotě“ či „buzeraci“ (teď přesně nevím) – asi nebyl zastáncem multikulturní Evropy. Ale to už jsme byli u hotelu Hron, kde následovala naše další gurmánská zastávka. Všichni až na mne si objednali nějaký nápoj. Zde jsme také potkali naši dobrou kamarádku – Wi-Fi. Tím pádem jsme mohli zkontrolovat samé důležité věci či vyřídit nejrůznější pozdravy – jednoduše nic, co by bylo mrhání časem.

Z Hronu jsme se přemístili k prameni Idy, která mi vůbec nechutnala – přesto jsem si jí načepoval. To už byla tma, a my jsme odtud vyrazili na Dobrošov. Ačkoliv byla tma, tak nám to nezabránilo odchytit další kešku. Dostali jsme se až k pevnosti Dobrošov, kde jsme se rozhodli přespat. Před tím jsme se však chtěli ještě projít.

V dálce se se blýskalo, a my si mysleli, že přijde bouřka. Po chvíli jsme ale zjistili, že to je ohňostroj.

Ještě před zalehnutím jsme se opět rozdělili na skupiny „Rovering je výzva!“ a „Rover není blbec!“ – Já a Káťa jsme si zalezli do svých pohodlných spacáků, zatímco Wjetfa a Zdenda se navlékli do termo- prádla a přikryli si celtou. Rozhodli jsme se, že vstaneme v pět, protože v 5:26 bude východ slunce.

Bylo 4:57, a já byl připraven vyskočit ze spacáku, a sbalit si věci. Nikdo však nejevil známky bdění. V 5:00 zazvonil budík. Vstal jsem. Ostatní otevřeli oči, a zase je zavřeli, dokud opět nezazvonil budík. Nakonec jsme se všichni dopravili na blízký bunkr, ze kterého jsme onen východ pozorovali. Během toho někteří posnídali.

Po zhlédnutí této neopakovatelné události jsem se jal uvařit si těstoviny „Amore mio“ – těstoviny + sýrová omáčka se šunkou. Ani mé usilovné míchání nestačilo k tomu, aby výsledek vypadal tak jako na obalu. K snídani jsem tedy měl krémovou polévku, a těstoviny se sýrem a šunkou (aneb příště tam té vody dám o něco méně). Ihned poté, co jsem dosnídal, tak jsem rychle umyl svůj ešus, protože v něm Wjetfa plánoval ještě uvařit čaj. Jakmile jsem však tak učinil, Wjetfa zavelel povel k odchodu. Tím pádem byla má práce „lehce“ zbytečná…

Čaj jsme si dali až na Jiráskové chatě, kde probíhala třetí (a poslední) gurmánská zastávka. Zde jsme popili kafe a čaj. Krom toho jsme i zde odlovili jednu keši. A opět zde byly sovy, které nám naši druhou snídani znepříjemnily.

Z Jiráskovy chaty jsme se přesunuli na náchodské vlakové nádraží. Cestou jsme ulovili asi 3 kešky. Na nádraží jsme si ještě prohlédli stopy Járy Cimrmana, českého velikána.

Do Skalice jsme se vraceli autobusem. Po příjezdu jsme se rozešli do svých domovů.

Rover summer mission byla u konce :-(

Sepsal: Honza K.