eKronika

Zápis přidán: 19. 10. 2015 20:18

Pršelo, ale přesto jsme se sešli 17. října 2015 čili v sobotu na nádraží ve vražedných 8:15 hodin. Koupili si jízdenku na dalekou cestu do Nového Města nad Metují pro těchto šest osob: Honza Karvai, Štefan Juhás, Ondra Šatný, Erik Príbojský, Jirka Pavelka a RaDaR. Během čekání na přípoj ve Václavicích dlouhém 45 minut, jsme si procvičili koukání do mapy se zjištěním kudy tudy pundeme. Z Nového Města jsme si to tedy štrádovali stále po zelené značce do Libchyň, na Sendraž, do Pekla pak na Přibyslav a opět do oblíbených Václavic.

Cestou jsme potkali spousty pozoruhodností jak vystřižených z pohádek. Tak například jsme objevili nový živočišný druh Divočaurus sudus – pravěký divočák chrochtající a vylézající ze sudu umístěného v jedné zahradě po zatažení páky na plotě. Zajímavá atrakce pro kolemjdoucí. O kousek dál na nás z okna chaty koukala otevřená tlama obrovského hada – dřevěného. Ale největší skvost nás čekal na vrcholu Sendraže – totiž mlha hustá tak, že by se dala krájet. Věděli jste, že i u nás máme rozhledny tak vysoké, že ze země není vidět jejich vrchol? A což teprve ten výhled dolů…

Po velké svačině v Pekle (hele další pohádka) jsme se posilněni mohli pustit do boje s kopcem na Přibyslav. Cesta do Václavic pak již byla jednoduchá, téměř odpočinková a dokonce se nám otevřely i výhledy do krajiny.

Ve Václavicích jsme si pár desítek minut opět počekali a pokecali a pak vláčkem odkodrcali domů. Ve spoji do Skalice jsme potkali ještě našeho známého Kosteleckého skauta Roye průvodčího v 16:30 se po vyrušení klidu na Skalickém nádraží naším pokřikem rozešli do svých kukaní. Jak bych to shrnul: Pohodová podzimní výprava.