eKronika

Zápis přidán: 8. 11. 2015 17:07

Do Jičína, města pohádky, se vydalo odhodlané taneční duo „Honza a Čůňa“. Tito dva švarní jinoši, nadaní tanečním i řečnickým umem, použili ke svojí dopravě osobní vůz značky „Žabička“, který si Čůňa vypůjčil od své drahé maminky. Cesta do Jičína nám nepřinesla, krom všudypřítomné mlhy a OPRAVDU výrazné značky, žádné větší strasti.

Ke srubu, ve kterém jsme měli přislíben nocleh, jsme se dostavili přesně ve stanovený čas, kterým byla šestá hodina večerní. Ve srubu jsme si zabookovali ta nejlepší místa (u zásuvky), ohákli se svými saky, kravatami či motýlky; svými všemožnými líčidly (řasenky, rtěnky a jiné pánské kosmetické pomůcky…) jsme se poupravili, nasadili čepce, kabáty…A už jsme vyráželi do víru města Jičínského!

Jelikož Čůňa je člověk, který si potrpí na večeři, tak jsme se ještě museli stavit pro kebab. Přišli jsme k jednomu „kebabu“, ale Čůňa pravil, že za rohem to mají lepší. Poté, co jsme zjistili, že za oním rohem žádný další kebab-house nestojí, nám nezbývalo nic jiného, než se vrátit. Čůňa tedy konečně ukojil své kulinářské choutky.

Ale to už jsme si to opět razili k Masarykovu divadlu, kde se skautský ples odehrával.

Jak již v předchozích zápiscích zaznělo, zúčastnil jsem se ObRoku, celostátního setkání starších skautů a skautek. Zde jsem si našel nové kamarády, respektive kamarádky. Jedna z těchto „ObRokových skautek“ se rozhodla tento ples taktéž navštívit, a tak jsme byli domluveni, že se tam tak nějak potkáme. A PROTO se první část skautského plesu nesla v rytmu známé hry „Na hledanou!“ Po zprovoznění Facebooku jsme obdrželi velmi důležitou indicii: „ObRoková skautka“ prý neměla černé šaty! Tato informace nám velmi pomohla, a proto jsme hledání po chvíli vzdali.

Za velké plus skautských plesů považuji skutečnost, že najít si spolutanečnici není vůbec těžké. Tím pádem jsem hned po příchodu na parket oslovil první slečnu, co jsem viděl, a rázem jsme tancovali. Čůňa udělal to samé, a rázem jsme tančili oba dva! Po předlouhé chvíli jsme byli nuceni se občerstvit v místním baru, kde na nás čekalo nemalé překvapení…

Potom, co jsme si objednali své nápoje (měli všechny možné druhy džusů!!), se odnikud zjevila „ObRoková skautka“, a společně s její kamarádkou mi vypily téměř celý džus! To se mi, samozřejmě, tuze nelíbilo – „ObRokové skautky“ (i její kamarádka byla na ObRoku) si s námi na druhou stranu zatančily, a tím tento přetěžký zločin odčinily.

Během plesu se dokonce vyskytla „taneční“ krize, kdy kapela hrála pouze skladby, na které se dal tančiti pouze a jen „freestyle“, který mně a Čůňovi vskutku nevyhovuje. Tato situace se naštěstí po chvíli začala zlepšovat – stalo se tak i díky mému přičinění, když jsem pány kapelníky požádal, aby nám zahráli čardáš!

Musím podotknout, že účast na jičínském skautské plese nebyla jen neopakovatelným zážitkem, ale rovněž i zážitkem multikulturním – zatancoval jsem si se Slovenkou!

Čas plynul, a začalo se schylovat ke konci. V samotném závěru jsem si byl ještě vyzvednout výhru z tomboly – řepkový olej s máslovou příchutí!

Mohu s jistotou říci, že ples jsem si maximálně užil! Tancoval jsem se spoustou slečen – s některými více, s jinými ještě víc; vedl zajímavé diskuze…zkrátka, takový by měl být každý pořádný ples!

Cestu na srub jsme absolvovali společně s „ObRokovými skautkami“ – opět se jednalo o neopakovatelný, kulturně obohacující zážitek. Po našem příchodu a následném „úlehu“ jsme se rovněž začali družit s ostatními skautskými nocležníky. Musím zde zmínit, že debata o japonském seriálu „Naruto“ byla velmi pikantní. Nakonec jsme ale postupně podlehli naší únavě a usnuli.

Budíček jsme měli naplánovaný na osmou hodinu ranní. Akorát jsme si sbalili své saky a paky, ještě naposled pohovořili s ostatními, a vyrazili domů. Jelikož jsme jeli přes Hořice, tak jsme s sebou vzali i „ObRokovou skautku“, kterou jsme v této ves…městě vysadili. Zakrátko jsme byli v Jaroměři, a než se kdo nadál tak i v České Skalici.

Akci opět hodnotím jakou každou roverskou akci: Počin, který mi opět připomněl, že rozhodně nemám důvod skautingu zanechat ;-).

Sepsal: Honza K.