eKronika

Zápis přidán: 14. 2. 2016 20:58

Pátek:

Sešli jsme se na nádraží v pátek v půl páté, kde jsme se potkali se dvěma bratřími Honzou a Štefanem, kteří však mířili na skautský ples do Hořic. My ve složení Ondra Šatný, Ondra Vodička, Vojta Čáp, Jandy, Štěpán Filip a Radek Resl a RaDaR jsme se vydali na vícedenní výpravu do Letohradu.

Cesta ubíhala v kamarádském duchu v dobré náladě. Poté co jsme se vykutáleli za tmy na letohradském nádraží našli jsme ubytování - tedy hasičskou zbrojnici v ulici Požárníků, kde letohradská vlčata měla vyhrazeny dvě místnosti, kde nás bratr Bejk (Stejskal) uvítal.

První starostí skalických skautů je samozřejmě to, kde na čem jak a zda vůbec budeme moci zde vařit. V kuchyňce ve které se vaří běžně asi jen čaj, nemaje sporák jsme našli jednu přenosnou plotýku (indučkní). Večerní čaj by bodnul - dobře - tak na ní uvaříme čaj ať ji zrovna vyzkoušíme. Ejhle... plotýnka ne a ne ohřívat, hlásit teplotu, stupeň ohřívání a vůbec cokoli. Problém? V celé kuchyni kde byla sic indukční plotýnka nebylo jediného hrnce na indukční desku použitelného. Ať se Štěpán snažil o experimenty sebevíc - nic. Situaci zachránila podobně vypadající plotýnka klasická elektrická. Hurá k vaření máme k dispozici: Pár nevelkých hrnců, mikrovlnku kterou jsme se neodváželi zkoušet, ledničku (která nás málem pokousala) a jednu starou elektrickou plotýnku. Zdá se to jako prkotina to vše tady popisovat nicméně pro sobotní večer to byla věc zcela zásadní.

Ale nyní máme teprve pátek. Navečeřeli jsme se každý ze svých zásob co batoh dal a maminka napekla - aneb řízek je řízek, přes to vlak nejede. Potom jsme se vydali poznávat rej večerního Letohradu. Rej je silné slovo. Prošli jsme se po pěkném a úžasně lidu- a auto- prázdném náměstí, potemnělým zámeckým parkem, okolo hřbitova a nejednou byli na vršku u zdí obehnané kapličky. Odtud byl úžasný výhled nejen na město ale i na hvězdy kde jsme si ukazovali základní souhvězdí zimní oblohy.

Po návratu jsme detailněji naplánovali sobotní výpravu a při Radarově již klasickém večerníčku (tentokráte přečteného z knížky z místní klubovní knihovničky) usnuli. Tedy někteří z nás až potom, co jistého bratra Jandyho donutili nechrápat.

Sobota:

Ráno jsme po snídani nasedli na vlak a nechali se odvézt celých 8 km pod hrad Lanšperk (cestou jsme ve vlaku potkali oddíl veselých skautek z Letohradu, se kterými jsme prohodili pár milých vět)

Zřícenina hradu se svou rozhlednou byla fain. Po odchodu z rozhledny se zvedla mlha a začalo být pěkně. Přes Horákovu kapli (kterou jsme málem minuli) a přes jednu vesnici s prima kolotočem a krásná zákoutí místní přírody se spoustou remízků, pahorků, mýtin, potůčků a studánek, kde jsme si vyzkoušeli i čtení stop z bahna nebo střelbu šiškou na cíl, se nám zalíbilo doslova pár metrů před Letohradem na palouku. Zde skauty zlákaly padlé kmeny bříz. Pokácené stromy přímo vyzývaly k nabrání si březové kůry tak říkajíc na horší časy (nebo na tábor). Počasí v půlce února typicky jarní až letní nám nedovolovalo z tohoto příjemného místa odejít, když někoho napadlo podívat se na kopec nad námi. Strmý svah zlákal některé z nás a už jsme se škrábali nahoru v předtuše krásného výhledu. To co jsme viděli bylo parádní. Celý Letohrad, který předtím nebyl vůbec vidět jsme najednou měli jak na dlani, za ním se rýsovaly jemně zasněžené Orlické hory, vpravo od nás potom Kralický Sněžník. Pak jsme již doběhli do klubovny.

A pak přišlo vaření. Radek jakožto šéfkuchař měl za úkol pouze řídit proces což znamenalo, že měl zakázáno na cokoli sáhnout. Tak ostatní dle jeho pokynů krájeli maso, párky, vejce, cibuli... Mnozí poprvé v životě. Výsledek byl jako vždy pod Radkovým vedením vynikající a když jsme se nacpali a trošku se nám to slehlo vydali jsme se opět do města. Tentokráte náš noční cíl byl hrad Kyšperk. Z hradu nezbylo nic. Připomínala ho pěkná vyhlídka a informační cedule. Avšak prostory a příroda v okolí Letohradu nezklamala, i obloha byla na tu chvíli vymetená a tak jsme pozorovali opět souhvězdí, tentokrát s Ondrovou apliací v jeho chytrém telefonu, takže jsme si mohli přesně ověřit všechna souhvězdí, která byla vidět. Klídek, pohoda, paráda.

Po noční procházce jsme hráli stolní hru, kterou jsme objevili taktéž ve zdejší skříni. Potom jsme opět po večerníčku ze zdejší knihovny a Radarova přednesu usnuli.

Neděle:

Ráno jsme začali snídaní a úklidem. V devět hodin jsme navštívili zdejší muzeum řemesel. Podle hesla: Skauti jsou všude jsme ještě vyzvěděli pár zajímavostí od paní pokladní (také dříve skautky) a odebrali se zpět na naši základnu. Kdo chtěl, něco pojedl. Uklidili jsme, zahráli si rychlou hru a už jsme předávali klíče sestře z místního střediska a odcházeli na vlak.

Jak jsme doma slíbili tak jsme splnili, v půl čtvrté jsme byli ve Skalici. Plni společných zážitků jsme si dali pokřik a rozešli se s dobrou náladou tam, kam kdo chtěl.