eKronika

Zápis přidán: 24. 3. 2008 21:24

Další dlouho plánovaná vlčácká výprava se uskutečnila 23.2. 2008 . Sraz byl stanoven na 8:20 na nádraží. Jakož to vzorný vedoucí Špáťa dorazil jako první vedoucí. Později dorazili i David a Krtek. Koupily se jízdenky do Starkoče pro třinácti člennou výpravu a mohlo se vyrazit! Vlak nás dopravil do Starkoče a před námi se začala rýsovat dlouhá cesta zpátky domů. Zprvu se šlo dobře, bylo ještě dost síly. V lese, mezi dvěmi lesními cestami, si kluci zahráli hru Vlajky. Doplnili energii malou svačinkou a šlapalo se dál. Ve Studnicích jsme objevili dětské hřiště, a už za chvíli byly všechny houpačky a kolotoč okupovány hravými Skaličáky. Hromadné foto na kolotoči se povedlo, a pokračovalo se dál. Stačili jsme zachytit pohledem i fotoaparátem Krkonoše a nejvyšší horu ČR Sněžku. Cestu jsme si zkrátili přes pole. Bylo to sice dál, a horší cestou, ale byla to zkratka. Cestou ke Třtickému prameni ležela za plotem jedné zahrady velká kovová koule, každý si mohl sám domyslet co to asi je.. padly návrhy na atomovou bombu, nádrž na vodu…a další výplody naší rozdováděné fantazie. Na louce jsme si zahráli hru na prohloubení důvěry a doběhli až k prameni, kde byla další dlouhá zastávka s občerstvením. Zde se také započala hra na cestu: Kolíček. Zdálo se, že největší zájem o osobu, na kterou byl připínán kolíček se stala Krtek. Cestou necestou, polem nepolem přibližovali jsme se stále víc Ratibořickému údolí. Cestou k Žernovskému mostu jsme se pokochali stádem srnek, pasoucím se na poli. Roklí dolů jsme poslali housenku, které se v půlce kopce všechny články rozutíkaly a kluci se sešli až na mostě. Obešli jsme zeď zámecké zahrady a kousek za ní, David řekl, že se kluci mají samostatně jakýmkoli způsobem dopravit k zámku na lavičky. Každý tuto trasu stoprocentně absolvoval už několikrát s rodiči, a proto byl tento úkol splněn všemi na výbornou a žádné vlče se nám nezatoulalo. Ale zato jejich hlad přerostl ve vlčí.. Kluci a Krtek se občerstvili a mohlo se pokračovat zakázanou cestou na konečnou do Skalice. Krtek to ale nějak spletla, a místo na Zakázanou cestu, která je uprostřed kopce táhla chudáky kluky až nahoru na hřeben nad Bažantnicí. Bylo to tam sice taky pěkný, ale Zakázaná cesta to nebyla. Tak se zase sešplhalo dolů, na cestu správnou. Uprostřed kopce nad Bažantnicí jsme se dostali po ještě celkem zachovalé cestě až nad studánku. Času už moc nezbývalo a sil taktéž ne. Abychom kluky nějak popohnali, zahájili jsme hru :,, Ulov si a sněz sám“ aneb chytni Krtka. Blížili jsme se ke klubovně. Za závorou si vlčata zavyla svůj pokřik a i s rodiči se rozutekla domů. ===Sepsal: Krtek=== ===Pravopisné hrubky (a že jich nebylo málo) opravil: Špáťa===