eKronika

Zápis přidán: 29. 6. 2016 19:38

Sešli jsme se v pátek v 15:15 na vlakovém nádraží v České Skalici. Sešlo se nás celkem 10. Já, jakožto Ondra Vodička, Radar, Hanz, Martin, K.K., náš nový člen Kubajs, Štěpán, Fíďa, Ondra Šatný a Vojta.

Ze Skalice jsme jeli do Trutnova, kde jsme nabrali Štefana a přestoupili na jiný vlak. Odtud jsme dojeli do Svobody, kde jsem já úspěšně zjistil, že nemám těstoviny na večeři. Takže jsem si zaběhal po městě, abych našel obchod, kde prodávají potraviny. Po půl hodině jsem se vrátil a mohli jsme odjet autobusem na Pomezky. Cestou na místo přespání jsme viděli zbytky německého letadla společně s králíky. Byla zde i paní, která hledala svého psa.

Tak jsme dorazili na místo určené k přespání. Bylo to takové malé hřiště s malou budkou. Zde jsme si uvařili večeři, někdo ji měl chutnou a někdo zase absolutně bez chuti (Ať žije sója).

Po večeři si každý našel svoje místečko v lese na přespání. Štěpán si se Štefanem dokonce postavili i malý přístřešek.

Ráno jsme vstali v sedm, sbalili si, nasnídali se a v osm vyrazili směr bunkr Stachelberg. Během cesty jsme mohli vidět krásné výhledy a dobrovolníci se šli podívat na jeskyně. Taky jsme narazili na studánku, kde jsme doplnili lahve a naobědvali se. Štěpán měl s sebou i malý dalekohled, tak jsme si mohli podrobněji prohlédnou na co se to vlastně díváme.

Kolem dvanácté jsme dosáhli cíle a šlo se na prohlídku bunkru, kromě těch co v bunkru už byli. Prohlídka se všem líbila, ale nejvíce Štefanovi. Pak jsme šli rovnou na naše další „tábořiště“.

Původně jsme měli přespávat v altánku, poblíž Trutnova, ale tam opékala skupinka lidí nějaké buřty. Tak jsme pokračovali o kousek dál, na zříceninu hradu. Ve skutečnosti tam nebyli vidět žádné zbytky hradu. Zde Lukáš zjistil, že skoro celý den nosí v krosně kameny o hmotnosti asi 5 kil, které se tam dali při jedné zastávce u bunkru. Vtipná věc byla, že si celý den dělal srandu, jak jsme mu tam dali kameny, až zjistil, že to je opravu pravda. Po tomto zážitku jsme uvařili a následně snědli večeři, po které následovalo krátké skupinové shrnutí roku. Každý pověděl o výpravě či schůzce, která se mu za ten školní rok nejvíc líbila. Častokrát padla právě tato výprava.

Ráno jsme se probudili za slabého deště. Opět jsme si sbalili a nasnídali se již v zmiňovaném altánku. Po snídani jsme odešli směr Trutnov, vlakové nádraží. Do Skalice jsme dorazili krátko po dvanácté.

Zapsal Ondra Vodička...