eKronika

Zápis přidán: 9. 2. 2008 23:42

8:15 ráno. Sobota. Sluníčko. Ideální předpoklady vyrazit na krásnou procházku do okolí. Nádraží ČD v České Skalici tedy opět spatřilo několik postav v maskáčích s batohy na zádech. V 8:25 dorazil VjeteF. Tudíž nás bylo 6 – k němu ještě (řazeno dle příchozích) Matouš, RaDaR, Milan + Hanka, Kuba Roháč. Lístek do Červeného Kostelce naznačoval kam se asi chystáme. Ano cíl naší výpravy, byla, jak správně tušíte, Česká Skalice. Nasedli jsme do vlaku, nechali se odvést kus od domova a ze zmíněné stanice si to namířili zpět k našemu městu. Modrá turistická značka nás vedla ulicemi Kostelce. Tak si tak spokojeně pochodujeme a najednou – koho to naše oči nevidí, tedy lépe řečeno vidí (kdybych měl vyjmenovávat všechny lidi které právě neviděli byly bychom tu hodně dlouho), bratr z místních skautů – Pytkylík u svého mopedu shánějící dárek pro svoji sestru. Popovídali jsme si a mířili zase směle dále. Lezem, nelezem, lesem, nelesem jsme doputovali ke Špince. Naládovali se svačinou a čajem, pokochali bahnitým dnem vypuštěného rybníka a zvesela šlapali dále opět do lesů. Chovný potok protékající pod kadibudkami nám poskytl pohled na hejna ryb, které byly pracovně nazvány pstruhy. Pokus o bližší identifikaci i z řad znalých se nesetkal s úspěchem, protože rybky si libovali ve velkých hejnech nejlépe v bahně. Každopádně po snaze o jejich vykrmení rohlíkem a konstatování, že oběd by z nich stejně nebyl, jsme pokračovali dál. Došli jsme podél potoka až k železnici a rozprostřela se před námi poměrně veliká, příjemně vyhřátá louka. Po bližším zkoumání jsme zjistili, že kousek pod námi je chajda, u chajdy pramen a ohniště. A jelikož bylo tolik kolik bylo – skoro dvanáct – šlo se vařit. Delší zastávka na vaření měla i praktické důsledky v podobě znehodnocování padesátníků, korun, dvoukorun a zbytku klobásy každou půlhodinu projíždějícím vlakem. Vařili se věci, které nikoho nepřekvapili ani druhem ani chutí – polívka, těstoviny, špekáček – klasická skautská trojkombinace. Nebudeme jmenovat Milana, který delší zastávku a prohřátou louku využil k dohnání spánkového deficitu. Zahřáti v žaludku i na srdci jsme potom bez větších problémů a nějakých zvláštností došli přes Řešetovu lhotu a Studnice, přes Koldovky až do Skalice (všimli jste si, že se to rýmuje? =o)) Nad klubovnou zaburácel roverský pokřik – přestože výprava byla skautská osazenstvo spíše roverské – a potěšeni z krásně stráveného krásného půldne jsme se přibližně v půl čtvrté v dobré náladě rozpustili. Zapsal RaDaR