eKronika

Zápis přidán: 11. 4. 2016 22:54

Ačkoliv jsem tak původně učinit nechtěl, rozhodl jsem se, že i tuto „jednočlennou“ akci sepíši, a vložím na web. Proč jednočlennou? Protože jsem se na ni vydal úplně sám! A kam, že jsem se to vydal? No, moc daleko ne…

V pátek večer, jsem byl svými rodiči vyhozen v Jaroměři, poblíž autobusové zastávky. Mým cílem byla skautská klubovna – věděl jsem, kterým směrem se přibližně nachází, ale to bylo tak všechno. Proto jsem se uchýlil k využití moderních technologií. Ve výsledku jsem celou cestu čučel do mobilu, kde jsem se, namísto sledování mapy, hrabal v nastavení…dokud jsem nedošel ke klubovně – ve výsledku mne teda vedla spíše moje intuice, což se ale také počítá ;-). Na klubovně jsem si co nejdříve zabookoval místo k ležení, a poté už jen čekal na zahájení. Během té doby jsem se seznámil s některými ostatními nocležníky a nocležnicemi. A už tu bylo zahájení! Nejprve nás překvapila…módní přehlídka, o kterou se postaraly nejen slečny, ale též „slečni“. Poté následoval přípitek, během kterého jsme poděkovali našemu sponzorovi, vědci Hugovi, který pro nás připravuje bezkonkurenční speciální pití, Opertus (růžová sycená voda, pěkně hnusná…). Poté následovala seznamovací hra, kdy jsme se postupně zasedávali…a dokonce i seznamovali…no, to by asi chtělo!

A pak se šlo ven. Zde nám zavázali oči, a potřísnili ruce nějakou…aromatem. A pak jsme si ty ruce očichávali, a podle těch…aromat jsme se rozřadili do skupin. Ve skupinách jsme obcházeli stanoviště, sbírali podpisy, a vymýšleli slova…dali byste jen tak z hecu řeku začínající na „Š“? Vítězná skupina vyhrála flašku Opertusu…naše grupa teda nevyhrála!

Po hře nám bylo doporučeno jít spát, čehož jsme ale nevyužili…to se nám moc nevyplatilo, protože jsme asi v jednu ráno byli…vzbuzeni? Každopádně potom, co jsme byli vyzváni k odchodu do víru noci, jsme se vydali na louku…

Bohužel jsme se stali svědky činu, kdy vědec Hugo zastřelil narkomana, který po něm chtěl dávku, a který mu rovněž vyhrožoval, že prozradí jeho „tajemství“. Chtěli jsme odejít, ale zastavila nás banda bouchačů, kteří nám odchod „prodloužili“: Museli jsme se svíčkou absolvovat trasu – jestliže svíčka zhasla, tak musel někdo cizí vzít naši svíčku, vrátit se s ní zpátky, přepálit ji, a zase nám ji vrátit…no…kdo by to dělal…překvapivě většina, do které jsem patřil i já ;-). Navíc zde chodili gangsteři, kteří hýbající se utečence nemilosrdně „sfoukávali“. Tma, zima, a raději se nebudu zmiňovat o pálení našich nejcennějších věcí…Třeba až někdy pojedete na Subterru ;-).

Zpátky jsme se vrátili asi ve tři hodiny ráno…Budíček byl naplánován na sedmou. Musím zmínit, že po celou dobu jsem absolutně neměl pojem o čase, což byl ale účel organizátorů – tenhle koncept bychom mohli někdy využít i my, protože funguje na výbornou!

Dopoledne jsme strávili v Josefově, kde jsme si odpracovávali „brigádu“. Po vydatném obědě jsme se opět vrátili do „Pepikova“, kde už jsme ale šli hledat Huga, vědce co střeží tajemství…Jeho stopy vedly do místní nemocnice, která už ale přes dvacet let nefunguje. Hororoví fanoušci si dobře dokáží představit, jak něco takového mohlo vypadat…zde jsme ve skupinkách pátrali po Hugovi, přičemž informace o jeho poloze jsme získávali od vědců, kteří na nás ale na oplátku zkoušeli své preparáty…V nemocni se též pohybovaly bacily, které nebylo zrovna příjemné potkávat. Jejich kalhoty stahující, záda obtěžkávající, ruce/nohy/oči umrtvující symptomy…zrovna příjemné nebyly. O to horší ale byly vědecké pokusy…namalovaný knír ještě šel, ale lak na nehty, rtěnka, pudr…no…řekněme, že se hra postupně „ohřívala a ohřívala“…navíc jsme i na tuto manýru postupně sami přistoupili! Ale byla to sranda!!

Poté, co jsme našli vědce, tak jej nějaký pobuda utloukl k smrti. Za vším vlastně stála jeho žena! Než se však započala finální část, tak jsme se šli občerstvit…

Poté jsme se vydali do podzemek, kde jsme sháněli spotřebiče, které jsme prodávali v zastavárně. Za získané peníze jsme si kupovali…fet (Opertus, čokoládu, karamelové bonbony…pro upřesnění ;-))! Občas se stalo, že jsme si své „dobrůtky“ koupili až moc pozdě, tudíž jsme prodělali absťák – já třeba musel snít česnek s pepřem, ocet s chilli či cibuli! Po nějaké době začaly lidem docházet svíčky, tak se vyplatilo chodit i po slepu! Protože světlo je moc mainstream!

Finále ale nastalo až potom: Nočním expresem jsme se dostali do jedné z širších chodem, kde probíhal souboj mezi „ProDrogy“ a „ProtiDrogám“. Já patři do té druhé skupiny, která nakonec vyhrála! Nebo prohrála? Všichni jsme totiž byli závislí na Opertusu…Nadějí pro nás je další Subterra!

Po skončení hry jsem ještě s několika lidmi pomohl organizátorům s úklidem podzemek, a poté jsme se vydali na klubovnu. Vrátili jsme se asi v jednu, a já do dvou hrál s Bělohradem Bang! Všichni jsme ale byli tak unaveni, že jsme to ani nedohráli, a šli spát.

Ráno jsem se akorát zabalil, rozloučil se, a společně s Bělohradem vyrazil na vlak. Ten jsem taktak stihl…

A již jsem byl ve Skalici!

Na Subterru jsem vyrazil absolutní náhodou, a nelituji toho. Další ukázka toho, že skautovat se dá na milion tři způsobů ;-).

Honza K.