eKronika

Zápis přidán: 2. 11. 2016 6:10

Sešli jsme se 27.10. na vlakovém nádraží v České Skalici. Sešlo se nás celkem 10 – Já(Lukáš Fidler), Ondra Vodička, Tonda Jareš, Jandy, Zub, Ondra Šatný, Vojta Čáp, Radek Resl, Honza Karvai a samozřejmě RaDaR. Nastoupili jsme do rychlíku směrem do Trutnova a tím započala naše výprava. Po vcelku krátké cestě vystoupíme z vlaku, dáme náš pokřik a vydáváme se na velmi ,,dlouhé“ putování do klubovny, kde jsme ubytovaní (celkem jsme ušli zhruba 100 m). Asi 10 minut jsme se seznamovali s naším dočasným bydlištěm, ale potom RaDaR zavelel, že se jdeme porozhlédnout po městě tak bereme oblečení a vyrážíme. Naše večerní procházka končí tím, že si všichni nasbíráme kaštany. Po návratu už jen dojdeme pro uhlí, zatopíme, něco málo splníme do stezek, zazpíváme s kytarou a den se zakončí tématickou četbou Krkonošských pohádek, které zodpovědně dodal Zub. V noci jsme měli malý problém s kamny, ale otevření oken vše vyřešilo.

V pátek jdeme na největší výlet, jehož cílem je samotná nejvyšší hora Čech – Sněžka. Výpravu vede Radek, ale protože jsme skoro všichni alespoň jednou šli na Sněžku přes Modrý a Obří důl kudy byla cesta naplánovaná, vedli jsme se v podstatě sami. Už ráno sice nebylo počasí nic moc tak stále doufáme v krásná panoramata ale, když vystoupáme k Polské boudě pod Sněžkou ztrácíme všechny kousky naděje a raději se oblékáme proti zimě a silnému větru co nahoře vládne. Vyslechneme zásady bezpečnosti a vydáváme se směrem k vrcholu. Cestu nám značně komplikuje sníh, kterého bylo místy celkem požehnaně a také silný vítr. Nahoru jsme naštěstí dorazili všichni a to i přesto, že Zub byl na pokraji svých sil. Výhledy sice nic moc ale naštěstí se asi 2x otevřelo takové okno mezi mraky a bylo vidět do Polska. Když už jsme se dostatečně pokochali panorámaty pokračujeme přes Růžohorky zpět do Pece pod Sněžkou. Cestou se nám málem ztratil Zub, protože si chtěl vytvořit náskok aby mohl jít pomaleji, ale nikomu to neoznámil, nakonec jsme se ale šťastně shledali. Poté když jsme dorazili na klubovnu dáme se my jestřábi do přípravy večeře, při které se díky mému nedopatření připálila rýže k hrnci a povedlo se ji odstranit až druhý den potom co se celou noc namáčel a RaDaR ho drhl velkou část večera a já ho druhý den ještě dodrbal lžící. Po večeři jsme ještě měli program, do kterého byly zahrnuty krkonošské a trutnovské pověsti, hra Times up a další. Den byl opět zakončen četbou Krkonošských pohádek.

V sobotu se od nás odpojili Ondra V. a Tonda kvůli tanečním, ale zase se přidali Zdenda se Štefanem. Ráno jsme šli dokoupit zásoby a snídaně a RaDaR nám to spojil s finanční gramotností. Na tento den byl naplánován výlet na Černou horu, který pro změnu vedl Jandy. Tato cesta byla znatelně méně náročná a to i přesto, že byla o chlup větší zima než v pátek a vítr také foukal. Nahoře jsme se šli podívat k vysílači, ale na rozhlednu už ne. Zpět jsem šli do Svobody nad Úpou, odkud jsme jeli autobusem do Trutnova. Dnes vařili Medvědi a program měli na starosti také, večeře nebyla tak dobrá jako včera, ale stěžovat jsme si nemohli, i když Wjetef, který se na nás přijel podívat si raději koupil kebab. Po večeři jsme vyslechli povídání Štefana o první pomoci (zopakovali jsme si klasickou problematiku - krvácení, resuscitace, bezvědomí, cukrovka, popáleniny, omrzliny). Potom jsme se vyšli podívat na pomník bitvy r. 1866 cestou nám RaDaR ukázal několik souhvězdí a po návratu se hrál opět Times up protože z Medvědů po odjezdu Štefana a Zdendy zbyl jenom Jandy. Nakonec se opět zpívalo s kytarou v rukách Honzy a tradičně se před spaním četli Krkonošské pohádky.

Nedele už byla ve znamení odjezdu, potom co se uklidilo, sbalilo a nanosilo se zpět spálené uhlí a dříví, zahráli jsme si hry a šli na nádraží, kde jsme se potkali s Karvinskými skauty. Pak už jen nasedáme do vlaku a odjíždíme, cestou nám Radek ukáže pár kouzelnických triků a ve Skalici už pouze vystoupíme, dáme pokřik a rozejdeme se do svých domovů.

Zapsal Lukáš Fidler