eKronika

Zápis přidán: 10. 4. 2017 20:41

Sešli jsme se 1. dubna v hojném počtu na nádraží. Když přijel vlak na RaDaRův pokyn jsme se ve družinách vzájemně poučili o orientaci v jízdních řádech, nastoupili jsme, směr Trutnov. Bylo krásné počasí a za chvilku jsme byli ve Starkoči. Tam nám RaDaR prozradil, co je tak důležitého na této výpravě (na internetu bylo v informacích napsáno: důležité, požaduje se účast všech členů). Šlo o přípravu na závody, v podobě různých krizových situací.

Šli jsme tedy, a hned na první křižovatce bylo první stanoviště. Dva lidi se stejným zraněním. Krvácení z nosu a otevřená zlomenina holenní kosti. Ondra s Martinem se tvářili úplně ukázkově a řvali jak na lesy. Krve bylo hojně a dokonce jim z ran trčely opravdové kosti (sice jen kuřecí, jak jsme se dověděli potom, ale i tak to vypadalo velice důvěryhodně). Každý byl sice určen pro jednu družinu, ale my jsme se jaksi pomíchali. Když přijela imaginární sanitka, rozebrali jsme si celou situaci, řekli jsme si, co jsme udělali dobře a co špatně a pak jsme pokračovali v cestě směrem do Třtice. Tam jsme se napili prdlavky a pokračovali na Žernov.

Pod rozhlednou na nás čekalo překvapení v podobě čtyř zraněných. Dva histerkové s nohama pokousanýma od psa a dva co spadli ze stromu a měli v ruce zabodnutý klacek. Histerka Ondra se složil v půlce fotbalového hřiště (protože se mu začla odlupovat rána), ale histerka Kosťa sprintoval tak, že ho nikdo nemohl chytit, tak se opodál složil do příkopu. Následkem toho se naše družiny rozkouskovaly. Bohužel někam utekla druhá lékárnička a našla se až po chvíli. Zranění vypadala skoro jako pravá a o krev opravdu nebyla nouze. Ze stromu spadl Fíďa a Martin. Po ošetření jsme si dali sváču a podívali jsme se i z rozhledny. Další cesta nás zavedla na Rýzmburk. Po cestě si Štěpán s Lukášem a Radusem užili spoustu zábavy s elektrickým ohradníkem a když jsme potkali jednu dlouhou a né moc širokou rouru, tak jsme si ji prolezli. Z altánu jsme pokračovali na Červený most, Pohodlí a pak indiánskou ztezkou na Bílý most.

Tam byla poslední ale taky největší simulace. Bouračka auta s kolem a dva chodci. Bylo tedy potřeba postarat se o celkem šest lidí. Kosťa s Ondrou měli škváru v noze, ale jinak jen histerčili. Fíďa nedýchal a byl zaklíněný na zadním sedadle. Zdenda měl vnitřní krvácení, ale jinak nic. Řidič martin měl zlomené obě nohy a Cyklista Maty tepenně krvácel. K tomu měl zlomenou nohu, zaklíněnou pod kolem. Na tomhle stanovišti byl celkem zmatek a bylo to dost těžké orientovat se v tom, co kdo dělá a o koho je a není postaráno. Nakonec přijela imaginární sanitka a Štefan nám zase řekl co a jak.

Nakonec jsme se taky dověděli kdo dělal slané těsto a sirup na zranění (byl to Kosťa). Pak už jsme jen babiččiným údolím došli do Skalice a ukončili jsme výpravu pokřikem. Téměř všichni (včetně RaDaRa) však pokračovali k Rosovi na zmrzlinu, takže neoficiální konec výpravy byl až tam.

Účastnili se: Z Medvědů: Štěpán, Maťas, Matějka, KK, Dušan a Já. Z Jestřábů: Radus, Lukáš, Kevin, Ondra, Vojta, Kuba, Tomáš, Fíla. Z vedoucích: RaDaR

Simulanti: Kosťa, Ondra, Martin, Fíďa, Maty, Zdenda, zraněné organizoval Štefan

Zapsal: Jandy