eKronika

Zápis přidán: 11. 5. 2017 13:27

Dne 6. května 2017 jsme se my, skauti z 1. oddílu v České Skalici, celí krojovaní sešli na vlakovém nádraží v obsazení Tonda Jareš, Slunce, Radar, Filda, KáKá, Radek Resl, Štěpán Filip, Kuba Metelka, Tomáš Uhlíř, Ondra Vodička, Ondra Šatný, Vojta Čáp, Matěj Koncoš, Šimon Kopecký, abychom vyrazili na výpravu, kterou jsme jednou pro nepřízeň počasí nevyužili. Naplánoval ji Tonda Jareš a trasa vedla z Ostroměře do Hořic v Podkrkonoší. Vlakem jsme se po poměrně dlouhé cestě s přestupem v Hradci dokodrcali vláčkem (který vypadal spíš jako z muzea) do Ostroměře, kde jsme dali pokřik, vyfotili se u cedule, popovídali s důchodkyní která prý dříve také skautovala a vyrazili.

Trasu vedl Filip „Fíla“ Resl a KáKá podle mapy, kterou tak pečlivě předtím studovali ve vlaku, že tam málem zapomněli zpáteční jízdenky, které měli také na starosti.

Po krátkém hledání rozcestníku před nádražím (aneb proč to nákladní auto zastavilo tak nešikovně), jsme nabrali konečně správný směr a vyrazili. Počasí nám přálo, po výstupu na kopec jsme si užili i krásných jarních výhledů do okolí. Cestou jsme se podívali na mokré ale romantické tábořiště hradeckých skautů, kam jezdil Tondův táta a potom po červené takřka po rovině vyrazili směr Hořice. Cesta ubíhala pěkně, počasí okolo nás bylo velmi nejisté ale my nad hlavou měli stále jasno. Díra v zemi se zajímavým názvem Rozsívačova skála se stala příležitostí k zastavení a závodům do vrchu.

Po nějaké době jsme dorazili k rozhledně – budově nad Hořicemi „Masarykova věž samostatnosti“. Masivní kamenná stavba, jejíž základní kámen poklepal sám Masaryk skýtala zajímavý výhled a za našich 15 Kč jsme si užili i výstavu o vývoji našeho státu a legionářích či odboji od dob Rakouska Uherska až po tzv. Třetí odboj.

Následně jsme dorazili do Hořic, kde byl dán rozchod po družinách. Ne však ledajaký. V Hořicích se nachází množství abstraktních soch v sochařských parcích. Zde měla každá z družin za úkol fotit a fotit a fotit a vymyslet u soch jakékoli zajímavé družinové kompozice. Nápadů skauti nasbírali spousty.

Po dvou hodinách obhlížení a focení skautů i zajímavých uměleckých děl, jsme se vydali přes město na nádraží. Minuli jsme i kamenickou školu, o které jsme se na výpravě několikrát v souvislosti s Hořicemi zmínili. Na nádraží jsme měli spousty času, takže jsme si ho krátili, jak nás napadlo. K fotografiím, které jsme si prohlíželi na našich fotoaparátech a mobilech jsme vymýšleli názvy, vážili se na místní váze, řadili se dle naší váhy, svačili a hráli oblíbenou hru Ninja (aneb stůj jak socha a když na tebe přijde řada, zasáhni ruku někoho jiného).

Pak už si pro nás přijel vláček (už modernější verze než ráno) a opět přes Hradec jsme se dostali v půl sedmé večer do České Skalice. Někteří z vedení a rádci ještě mířili na klubovnu, kde se konala táborová porada.