eKronika

Zápis přidán: 8. 12. 2018 20:24

Takže jsme se ve složení Já, Fíla, Vojta, Vojta, Tomáš, Jasoň, Zub, Jandy, Lukáš a Radar pod vedením Štěpána sešli v 8:30 na náměstí v domnění, že pojedeme autobusem. Taky s námi spolu s Davidem a Milanem jelo pár vlčat, ale o ta jsme se nijak moc nestarali. Před zastávkou v tu chvíli stály dva autobusy, jeden s nápisem Studnice a druhý bez nápisu. Postavili jsme se tedy před ten bez nápisu myslejíc že jede do Červeného Kostelce, odkud bychom došli do Hronova a tam se podívali na výstavu mikro a makro světa. Chvíli jsme tam teda čekali načež paní, která tam celou dobu seděla na lavičce, dokouřila, nastoupila do autobusu s nápisem Studnice a bez jediného slova odjela. V tu chvíli nám došlo, že to ona byla zřejmě řidičkou toho autobusu a že ten autobus s nápisem Studnice vlastně nejel do Studnic, ale byl to ten autobus, kterým jsme měli jet do Červeného Kostelce. Zvolili jsme tedy možnost druhou a vydali se na nádraží, že prý pojedeme vlakem. Tam se ale z nějakého důvodu David rozhodl, že nepojedeme do Kostelce ale rovnou do Hronova a tak velice snadno ovlivnitelný Štěpán koupil jízdenky do Hronova i přesto že na této trase právě probíhá výluka. A tak se něco okolo dvaceti skautů nahrnulo do náhradního autobusu a odjelo do Náchoda, kde jsme přestoupili na vlak. Zhruba po dvou hodinách, místo obvyklé půlhodinky, jsme do Hronova, světe div se, skutečně dorazili. Avšak výstava měla být otevřena až v jednu hodinu, tak jsme si zatím dali menší okruh přes modrou turistickou, směrem na Rtyni a po červené zpět do Hronova, kde jsme se opět setkali s vlčaty, která se od nás již na začátku okruhu odtrhla, tudíž z této doby o nich nemáme žádné informace. Během tohoto náhradního programu nám Štěpán převyprávěl pár starých vánočních tradic, v nichž onu podstatnou věc, ke které se daná tradice vztahoval, vždy vypípával a my ji měli za úkol nakreslit, prý abychom si procvičili svůj kreslící skill. Naštěstí nám Štěpán na konci řekl, co to bylo, jinak bychom se vlastně vůbec nic nedozvěděli. A Lukáš již tradičně dostal opět do batohu navíc pár kamenů. Přičemž když na to přišel, vzal si jakousi jehličnatou větev, kterou velice důkladně vymáchal v několika blátivých kalužích a začal s ní mě a Jandyho pronásledovat. Na výstavě nás pak mimo digitálního mikroskopu, pod který si mohl každý něco dát, od listu až po vlasy, nebo třeba posmrkaný kapesník, zaujal například nekonečná zrcadlová místnost nebo komora s UV světlem ve které jsme si zkontrolovali například pravost Štěpánovy bankovky nebo prach na Milanově mikině. Při cestě zpět na nádraží jsme tradičně prošli okolo okolokol (obchod s cyklistickým vybavením) a v parku jsme se na chvíli zastavili na workoutovém hřišti, kde jsme se pokoušeli o různé shyby, výmyky. David, který nás se zalíbením sledoval, se víceméně (spíše více) jen smál, avšak když jsme mu řekli, ať nám to jde teda ukázat, tvrdil, že asi spíš ne, že se mu nechce sundávat batoh. Tak jsme ho tedy dále nenutili, ačkoliv já si myslím, že se stejně jenom vymlouval. No a pak už nebylo nic moc zajímavého, akorát Zub se napil arzenité vody, ale vypadá to, že bude v cajku. Sepsal jsem to já… Radek