eKronika

Zápis přidán: 16. 1. 2019 20:56

Junácká vyhlídka 30. 12. 2018 Nejspíš kvůli globálnímu oteplování jsme se na nádraží výjimečně v tento čas nesešli v přestrojení Eskymáků, a mohl jsem tedy bezpečně určit, že došel Štěpán, Lukáš, Jandy, Radek, Fíla, RaDar, Vojta, Zub, Hanz, Tom a Pepé. Vlakem do Police n. M. jsme ještě nabrali Štefana s (insert name) a Štěpánovu kamarádku, která nám byla představena jako Sára. Cestu na junáckou vyhlídku jsme pojali netradičně, poněvadž jsme nám zdála už ochozena, a tak jsme po zapojení čivů přišli na nápad to vzít opačně. Rozhodnutí se následně zdálo být nemoudré, protože jsme s oblibou přehlídli odbočku a udělali si tak procházku třeba o kilometr delší. Tyto jemné opoždění už tak lehce nesnášela výprava, která absolutní vinu sváděla na Štěpána, jakožto organizátora trasy. Pravdivost o jeho vině se dodnes debatuje a každá strana říká něco jiného. Záleží totiž, jak je moc kvůli tom bolely nohy. Mluvení o nohách mi připomíná další oběti dané během pochodu. Jak jsem již naznačil, zima zrovna nebyla, takže bylo akorát všude bláto a kaluže, a právě kaluže byli osudné například pro Vojtu, který pak pečlivým pochodem musel vodu v botách ohřát, aby necvakal zuby. Hanz navrhoval dát mu chodidla do igelitových sáčků, že prý slyšel, že to je funkční. I o pravdivosti Hanzova výroku se stále diskutuje. Tedy spíš o jeho zdravém rozumu (promiň Honzo). V průběhu výstupu nás ale potkala příjemná věc – sníh. Ten nás pak doprovázel až na Junáckou vyhlídku společně s Milanem a Evou, kteří se k nám na kus cesty připojili. Taky si museli chvilku počkat kvůli naším zacházkám. V altánku jsme nedočkavě vybalili baťůžkářské obědy, kde se nám Hanz chlubil svou čínou. Jeho chlubení totiž už započalo předchozí den, kdy nám záběry z vaření sdílel na messengeru. Cesta nazpátek proběhla bez velkých zádrhelů až jako skoro tradičně čekání na vlakové zastávce Žďár n. M. Pokaždé tu luštíme záhadu výřezu do zábradlí. Pouze zasvěcení vědí odpověď a každému se dostane jen vlastním úsudkem. Až tak záludné to je. Opravdu. Po příjezdu domu jsme výpravu jako vždy ukončili oddílovým pokřikem, který mám tu čest začínat já. Popsal Ondra V.