eKronika

Zápis přidán: 24. 6. 2008 10:32

Co že se to je děje respektive dělo? (Ne-)oficiálně (ne-)ohlášená akce pouze pro zasvěcené. Aneb předprázdninové pospáníčko, pokopáníčko a posekáníčko na Pohodlí. Jelikož se nám prázdniny přiblížily, přípravy na tábor jsou v plném proudu – lépe řečeno více jak půlroční práce, přemýšlení, šolichání a kdesi cosi snad finišuje. A tak přišel čas zvelebit to opět na Pohodlí, jelikož v prvním turnuse tábor opět propůjčujeme Ozvěně, tak, aby příští týden bylo vše připraveno a mohly se bez problémů postavit stany a dodělat takovou tu jemnější práci.

Ale začněme pěkně od začátku. Pátek 20. června v 18:00 se na klubovně sešlo zhruba toto osazenstvo: S.Milan, Hanka-Tyčka, Markéta, RaDaR, Kikina, Mačeta, Mína, Nela, Kuba Roháč, VjeteF a Štěpán. Naložili jsme vše potřebné co už z dálky připomínalo práci a mozoly – hrábě, krumpáče, lopaty, rýče, něco málo svých osobních věcí a vyrazilo se – motorizovaná zásobovací jednotka autem, ostatní na kolech. Na louku jsme dorazili obě skupiny téměř ve stejnou dobu. Co nás slušně řečeno nepotěšilo, byla hromada palivového dříví, kterou nám chlapci z pily složili „jako každý rok“ vedle kuchyně v místě, kde má stát myčka nádobí a konzumní ohniště. No tak tahle kupa zbude na rodiče a děti na táboře – v našem dnešním osazenstvu to přetahávat nebudeme.

Začalo se mírným dosekáním toho co traktor místního JZD nezvládl, pohrabali jsme co se dalo a ten den se toho už moc nestihlo, jelikož jsme si udělali večeři na „pojízdném krbu“ (rozměj kolečko – v rámci bezpečnosti – bylo sucho) a šli spát. U skautek se té činnosti co provozovaly, „spánek“ říkat ještě dlouho nedalo. Jen RaDaR tam nespal s ostatními, protože mu simulovalo ucho. Druhý den ještě než se ostatní probudili, jim už ale snídal nad hlavou. Ráno po snídani, ke které se dostavily i Krtek a skoromatka Žížala, se tedy všichni pustili zvesela do práce. Mladší kluci našli u svého spacáku něco co se zdálky podobalo čemusi povědomému… no chvíli jim dalo než na to přišli, ale pak si s hrůzou vzpomněli, že lopatu a krumpáč loni na táboře už asi viděli. A když je Milan nasměroval do stráně v lese bylo jim jasné, že práce s latrínou byla svěřena jim. Musíme ale uznat, že se svého úkolu zhostili jako skauti a nesli ho hrdě se shrbenými zády k zemi tak dlouho, dokud díra nebyla dle přestav. Štěpán jí měl 10 cm nad hlavu… když si do ni sednul :o) Skautky si rozebraly úkoly se dřevem a odpadovou jámou a starší kluci si šli hrát s kuchyní – zbourali starý dřevník a kupodivu se jim podařilo i zbudovat nový, obměnili lepenku na odklápěcích přístřešcích, nové parkoviště pro barely atd.

A jak se pracovalo, tak všem také vyhládlo. Vytvořili jsme si tedy každý oběd dle své fantazie – i když snaha zahánět představu nadívaného krocana párkem, ze kterého kapal radioaktivní blemst, a gulášovou polívkou byla trochu utopie. Po obědě, jelikož bylo téměř vše hotovo, jsme šli všichni pomoci skautkám s obrovskou hromadou dříví za kuchyní, a tak jsme při té příležitosti vyzkoušeli i funkčnost nového dřevníku. V pět hodin večer už měli všichni dřeva plné zuby, ruce, vlasy, boty, avšak hromada starého dřeva byla zpacifikována a je alespoň místo na novou co čeká nad kuchyní. Tak jsme se tedy vydali směr klubovna a odtud domů.

Nazdar zapsal RaDaR