eKronika

Zápis přidán: 20. 8. 2008 19:43

Tož to tábor za námi. A naši R+R ať již starší nebo mladší zvykli si vcelku, vyrážet o táboře na vícedenní výpravy po horách okolo českých hranic. Jelikož letoší tábor byl zaměřen spíše na ty mladší na takovou např. třídenní výpravu nedošlo. A tak jsme si řekli, že to nenecháme jen tak bez povšimnutí a naše povaha nás zkrátka donutí někam vyrazit a opět kus cesty urazit.

Jak to celé vzniklo? (aneb mírný návrat do historie)

Roku 2006 se šlo na táborovou výpravu ze Šerlichu v Orlických horách až do Mladkova na železniční zastávku. Nápad obejít republiku vznikl na jaře roku 2007 když jsme plánovali táborovou vícedenní výpravu a nevěděli kam ještě jet. Řekli jsme si tedy, že přijedeme na místo kde jsme minulý tábor roku 2006 skončili a budeme pokračovat směrem na Kralický sněžník a spíše ze srandy jsme prohlásili,že další rok pojedeme tam kde skončíme atd. a že oběhneme celou naši zemičku. A ejhle… on se vtip stává realitou. Nebo je realita jenom vtip? Kdo ví…

Tak se tedy stalo, že v pátek 8. srpence 2008 (mimochodem datum zahájení olympiády v Pekingu =o)) se sešlo těchto 9 lidí na Českoskalickém vlakovém nádraží: Lůďa, Markéta, Krtek, VjeteF, Milan, Tyčka, RaDaR, Davy a Špaček společně se svými v průměru 21 kilovými batohy na zádech.

Nastalo půl páté odpoledne a my nasedli do vláčku, který nás odvezl přes hory přes doly (Týniště, Letohrad kde mají výborná jídla přímo na nádraží a bůh ví co ještě) jednu výluku autobusem, a tak všelijak až do Hanušovic odkud už za tmy do Starého města pod Sněžníkem. Vykodrcali jsme se z vagonku, dali si pokřik a dál už to vezmu trochu stručněji.

Naše trasa směřovala směrem na smrk… Spali jsme kdesi mezi kousek od cesty protože místo na přespání jsme hledali v totální tmě. Obloha nevypadala ani v té tmě vlídně tak jsme postavili stany. Ráno jsme zjistili, že spíme na škváře a bobkách od lesních živočichů, hnedle kousek u polorozpadlých krmelců.

Po čaji jsme mířili přes Ostružnou na smrk a to né tak ledajaký ale přímo smrk s velkým S – tedy Smrk… to je jakože kopec. Než jsme tam došli tak jsme stihli vymoknout a jelikož na Smrku foukalo poměrně nepřiměřeně tak i vymrznout jelikož jsme si tam v přístřešku vařili oběd. Pravda někteří zvolili na vaření takové místo, že díky větru by možná vařili dodnes… ale to by jim asi došel líh do vařičů tak by tam asi umrzli. Nadále pokračovala naše trasa podél vodopádů stříbrného potoka až ke dvěma hájenkám před obcí Nýznerov, kde jsme se u pěkného potůčku s tůňkou, ohniště, rovné loučky a kadibudek zabydleli na další noc. Pěkně jsme se vykoupali uvařili na ohýnku co se dalo i nedalo – třeba Špaček s VjetFičkou vařili krupicovou kaši a pokus o puding ze kterého vznikla opět krupicová kaše. Ještě by se slušelo podotknouti, že celý vandr jsme jedli a vařili po dvojicích D+R, Š+V, Mi+H, Ma+K a L jako samostatná jednotka. Ráno jsme se jak jinak než po dobré snídani a krásném pokakáníčku na hajzlíku typu rusko, který se nepřiměřeně zařezával do šunkové části našeho těla, odebrali opět o kus dále.

Přes Nýznerov – což je vesnice asi o 5 domech z toho 6 z nich jsou stáje nebo garáže – jsme se dostali do města Žulová, kde mají zajímavý kostel se zajímavou historií. Takzvaně jak postavit kostel na místě dřívějšího hradu tak, aby všichni příchozí poznali, že tam kdysi hrad byl. Frýdberk se jmenoval tuším… ale moje tušení je vcelku zbytečné najděte si to na netu. Nad obcí Žulová se tyčí kopeček zvaný Boží hora. A to bychom to nebyli my, kdybychom se tam nepodívali. Zvlášť potom, když na jeho vrcholu se zdálo být něco jako starý kostel nebo co, a že by odtamtud mohl být pěkný výhled. No a taky že jo… z toho "starého kostela nebo co" se vyklubal sice starý, ale pěkně opravený a udržovaný kostel s neuvěřitelně mnoha vysílači na věži. A jelikož i sluníčko pálilo co mohlo tak jsme si tam rozhodili stále dosti vlhké stany – ráno nikdy nebylo tolik času je sušit od rosy. Na vrcholu kopce nás přivítal i někdo jiný. Byl to jakýsi pán, který hlídal otevřený kostel a sloužil také jako informační stánek pro příchozí turisty. Pověděl nám hodně o historii obce i jejich hradokostela, o vyhlídce do okolí i o místní geologické stavbě. Doporučil nám se podívat a neminout přírodní úkaz Venušiny misky na Smolném vrchu. A tak jsme jeho doporučení následovali a kousek po poledni vyrazili na další štaci. Popisovaný úkaz byly kádě v žulových skalách způsobené vodou a jehličím. Pěkný to bylo. Výhled taky. Ťapkali jsme a ťapkali až do kaolinových lomů před Vidavou, kde jsme se chtěli ubytovat a vykoupat. První dojem z tohoto jinak určitě klidného a kouzelného místa nám zkazila parta poláků pivařů rozvalenejch vedle auta válejících s na zemi v hromadě odpadků. Naštěstí brzo odjeli, avšak odpadky – které pravda alespoň sesbírali do pytle – tu zůstaly. Jinak jsme v lomu měli jen ještě jedny společníky a to rodinku na dovolené – klasika – auto, stan, gril, rodiče a děti. Vcelku poklidní a tak nám moc nevadili. Akorát RaDaR se Špačkem v noci když si ze spacáků šli pro vodu, vyrušili oba rodiče v nějaké moc intimní chvilce.

Ráno po probuzení … poozor příjde překvapení – jsme se sbalili a vyrazili dále… potlesk, vyvěste prápory. No a jelikož je tento zápis už tak převelice dlouhý a jsme teprve u pondělí a vandr trval až do pátku tak to vezmeme trochu více šmahem.

Tudíž ve zkratce: Trasa dále vedla kousek vláčkem do Písečné, odtud zase po svých na Zlaté hory, do Holčovic kde jsme chrupali za fotbalovým hřištěm na stadionu, přes hory přes doly až těsně ke Krnovu, tam jsme spali u tur. přístřešku k nelibosti dam poprvé bez trochy vody na mytí, okolo Heraltic a Nového Dvora až do myslivecké střelnice skryté v lomech mezi Novým Dvorem a Opavou. Tam ukryti před bouřkou jsme se také nekoupali a druhý den se doplahočili do Opavy na nádraží Opava východ. Vlakem SuperCity ve kterém se sedí na zemi jsme projeli bez nehody místem nedávného železničního neštěstí u Studénky a s přestupem v Pardubicích a Hradci Králové jsme se dostali v pět hodin a třicet minut opět do naší domovské stanice – Česká Skalice.

Samozřejmě jsem vynechal ještě mnoho a mnoho údajů jako jak a kde jsme brali vodu, co všechno a kde jsme nakupovali, kde jsme si všude udělali ostudu, kde jsme se stali hříčkami osudu, kde nás nutili zaplatit za koupání v písaku, kde jsme obdivovali opravené krásné město a z rozhledny viděli i Mekku všeho žití – stáčírnu Kofoly v Krnově, kolik jsme kdy táhli na zádech, jak jsme procházeli ohradou plnou krav a následně tam byli i býci, kteří vypadali dosti znepokojeně, ani to že nás při obědě na kraji louky málem rozšvihal traktor obracející seno, kde jsme zpívali jakou písničku, kolikrát si kdo kde prdnul a mnoho a mnoho jiných převelice důležitých informací, avšak nikoho by nebavilo číst zápis celý týden.

Pravda ovšem je, že podrtženo sečteno – 130 km celkem s batohy na zádech a kocháním se všemožnými zajímavostmi tamějších krajů je pro nás výkon uklidňující a zážitek to byl pro všechny vynikající. Mnohé jsme si řekli, mnohé jsme viděli, mnohé jsme se o sobě a druhých dověděli a musím říct z vlastní zkušenosti, že, zvláště o těch druhých, to byli jen kladné věci.

Těšíme se na příští štaci, která sic ze začátku asi nebude nic extra – mezi Opavou a Ostravou je to spíše měsíční krajina, ale následně bychom měli dorazit do Beskyd a tam již budeme ve svém živlu. Tak příštímu pochodu Podél Č(-á-)R(-y) zdar.

===sepsal RaDaR===