Kapitoly:
Historie skautingu v České Skalici
V České Skalici vzniklo skautské středisko mezi 25 prvními skautskými
středisky v České republice a to již v r. 1917. Bylo to ještě za
1.světové války v království Rakousko-Uherském. Stalo se tak díky
zakladateli v České Skalici, Janu Krtičkovi (1900-1978), který v té době
studoval na učitelském ústavu v Hradci Králové.
Historická vlajka střediska z roku 1938.
Skautovat začal u profesora obchodní akademie Fr.Zemana. V Hradci
Králové byl jako skaut zaregistrován. Protože nebyl v té době ještě
dospělým, musel získat pro vedení skautského oddílu v České Skalici
dospělé občany. Podle vyprávění pamětníka této doby pana Karla Řeháka
(1908-1997):
"Skautský oddíl vedl bratr Rumples zaměstnanec továrny Ettrich, pracoval
tam jako úředník. Kráčeli ve skautských krojích při oslavném průvodu
městem, pořádaném ke vzniku Republiky Československé dne 28.října 1918."
Skautování bylo za dobu od založení v r. 1912 třikrát přerušeno a to v
celé republice. Podle kronik českoskalických skautů došlo k likvidaci
táborů v r. 1940 nacisty a trvalo do r.1945, kdy bylo Československo
osvobozeno. Skautovat se tedy začalo znovu ? ne však na dlouho. V České
Skalici jsou poslední zápisy v kronice z r.1949. Následný nástup
komunismu vše opět přerušil. Oficiálně od roku 1950 až do 1968.
Jiří Šimáně - Šíp
Ani totalita však skautskou myšlenku, odhodlání a vytrvalost nezlomila.
Již v roce 1964 začíná bratr Jiří Šimáně - Šíp společně s br. Kamzíkem z
Hronova s mládeží ze škol, s působením tzv. krajin Kamzíka a Šípa, kde
používají skautských metod výchovy (uvedl to tehdejší vydání časopisu
ABC).
Jiří Šimáně, je už v r. 1945 zvolen okresním velitelem Junáka v Náchodě
(ve svých 19 letech je jeden z nejmladších okresních velitelů) a v době
mezi lety 1960-68 se přestěhoval do České Skalice. To umožňuje, krom již
zmíněné práce v krajině od r. 1967 také začít přímo se skautskými
rádcovskými kurzy. V březnu 1968 dokonce skládají Vlaštovka (Šípova
manželka) a Ježek (Jarda Oswald) první skautský slib po dlouhé době
přerušení činnosti. V době tzv."pražského jara" r.1968 je už Junák-svaz
skautů a skautek i v České Skalici obnoven.
Po získání finančních prostředků (vydělaných si při práci na bourání
starých domů v místě stavby nového mostu přes Úpu) začíná skautské
středisko stavět nový Skautský domov na konci Podhradní ulice. Finanční
prostředky sehnané na stavbu od města okresu i z vlastních zdrojů činí
celkem téměř půl milionu. Stavba je na podzim 1970 skoro hotová.
Rozestavěný skautský domov v r. 1970 - práce jsou zastaveny, objekt chátrá.
Další přerušení díky tzv. normalizaci přišlo od r. 1970. Ten rok se
ještě konal na dlouhou dobu poslední tábor Českoskalických skautů na
Vyhnánově. Během přerušení, které trvalo až do r.1989, skauti přešli pod
různé tomíky, turisty, brontosaury a jiné.
Šimáně smí v této době pracovat jen u lopaty, nakonec umírá po těžkém
infarktu sám o noční směně, jako topič v cihelně r.1975 (tak zní
oficiální zpráva o úmrtí avšak bez bližšího vysvětlení určitých
nejasností) a Vlaštovka ho přežívá jen o 3 roky.
Ne zcela dostavěný Skautský domov a nevyčerpaných 61 000.- Kčs, z toho 1
222.- Kčs v hotovosti, kanoe, stany, spací pytle, vysílačky a další
drobný materiál jsou předány na zvláštní schůzce Pionýrům, soudružce
Lányové.
Ta nám v r.1991 protokolárně zase nějaký materiál, samozřejmě, že již
ani zdaleka ne stejný, vrátila. Městský úřad nám, skautům vrátil též v
restituci skautský domov, který uvnitř dostavěly společně technické
služby města a technické složky některých závodů a byl zapůjčen
tehdejším mládežnickým organizacím.
Od r.1989, tentokráte doufejme, že již nastálo, se nejen v České Skalici, ale v celém Československu opět skautuje.
Od té doby do r. 2002, tedy za 85 let, prošlo skautskou výchovou v České
Skalici, tedy za více než 40 let skutečné činnosti Junáka odhadem na
800 chlapců a pravděpodobně od r.1930 i dívek.