Historie

Kapitoly:


Historie skautingu v České Skalici

V České Skalici vzniklo skautské středisko mezi 25 prvními skautskými středisky v České republice a to již v r. 1917. Bylo to ještě za 1.světové války v království Rakousko-Uherském. Stalo se tak díky zakladateli v České Skalici, Janu Krtičkovi (1900-1978), který v té době studoval na učitelském ústavu v Hradci Králové.

Historická vlajka střediska z roku 1938.


Skautovat začal u profesora obchodní akademie Fr.Zemana. V Hradci Králové byl jako skaut zaregistrován. Protože nebyl v té době ještě dospělým, musel získat pro vedení skautského oddílu v České Skalici dospělé občany. Podle vyprávění pamětníka této doby pana Karla Řeháka (1908-1997):

"Skautský oddíl vedl bratr Rumples zaměstnanec továrny Ettrich, pracoval tam jako úředník. Kráčeli ve skautských krojích při oslavném průvodu městem, pořádaném ke vzniku Republiky Československé dne 28.října 1918."

Skautování bylo za dobu od založení v r. 1912 třikrát přerušeno a to v celé republice. Podle kronik českoskalických skautů došlo k likvidaci táborů v r. 1940 nacisty a trvalo do r.1945, kdy bylo Československo osvobozeno. Skautovat se tedy začalo znovu ? ne však na dlouho. V České Skalici jsou poslední zápisy v kronice z r.1949. Následný nástup komunismu vše opět přerušil. Oficiálně od roku 1950 až do 1968.

Jiří Šimáně - Šíp

Ani totalita však skautskou myšlenku, odhodlání a vytrvalost nezlomila. Již v roce 1964 začíná bratr Jiří Šimáně - Šíp společně s br. Kamzíkem z Hronova s mládeží ze škol, s působením tzv. krajin Kamzíka a Šípa, kde používají skautských metod výchovy (uvedl to tehdejší vydání časopisu ABC).

Jiří Šimáně, je už v r. 1945 zvolen okresním velitelem Junáka v Náchodě (ve svých 19 letech je jeden z nejmladších okresních velitelů) a v době mezi lety 1960-68 se přestěhoval do České Skalice. To umožňuje, krom již zmíněné práce v krajině od r. 1967 také začít přímo se skautskými rádcovskými kurzy. V březnu 1968 dokonce skládají Vlaštovka (Šípova manželka) a Ježek (Jarda Oswald) první skautský slib po dlouhé době přerušení činnosti. V době tzv."pražského jara" r.1968 je už Junák-svaz skautů a skautek i v České Skalici obnoven.

Po získání finančních prostředků (vydělaných si při práci na bourání starých domů v místě stavby nového mostu přes Úpu) začíná skautské středisko stavět nový Skautský domov na konci Podhradní ulice. Finanční prostředky sehnané na stavbu od města okresu i z vlastních zdrojů činí celkem téměř půl milionu. Stavba je na podzim 1970 skoro hotová.

Rozestavěný skautský domov v r. 1970 - práce jsou zastaveny, objekt chátrá.

Další přerušení díky tzv. normalizaci přišlo od r. 1970. Ten rok se ještě konal na dlouhou dobu poslední tábor Českoskalických skautů na Vyhnánově. Během přerušení, které trvalo až do r.1989, skauti přešli pod různé tomíky, turisty, brontosaury a jiné.

Šimáně smí v této době pracovat jen u lopaty, nakonec umírá po těžkém infarktu sám o noční směně, jako topič v cihelně r.1975 (tak zní oficiální zpráva o úmrtí avšak bez bližšího vysvětlení určitých nejasností) a Vlaštovka ho přežívá jen o 3 roky.

Ne zcela dostavěný Skautský domov a nevyčerpaných 61 000.- Kčs, z toho 1 222.- Kčs v hotovosti, kanoe, stany, spací pytle, vysílačky a další drobný materiál jsou předány na zvláštní schůzce Pionýrům, soudružce Lányové.

Ta nám v r.1991 protokolárně zase nějaký materiál, samozřejmě, že již ani zdaleka ne stejný, vrátila. Městský úřad nám, skautům vrátil též v restituci skautský domov, který uvnitř dostavěly společně technické služby města a technické složky některých závodů a byl zapůjčen tehdejším mládežnickým organizacím.

Od r.1989, tentokráte doufejme, že již nastálo, se nejen v České Skalici, ale v celém Československu opět skautuje.

Od té doby do r. 2002, tedy za 85 let, prošlo skautskou výchovou v České Skalici, tedy za více než 40 let skutečné činnosti Junáka odhadem na 800 chlapců a pravděpodobně od r.1930 i dívek.